Cotswolds, Bristol, Bath aneb co všechno se dá stihnout za dva dny :)

Dnešní článek bude napěchovaný hlavně fotkama :) A proto nejspíš omezím fakta o místech, která jsme navštívili, ty si koneckonců člověk může vyhledat sám, pan google ví vše :) Bohužel při prvním pokusu použít foťák jsem zjistila, že paměťová karta zůstala v PC doma!! Na facku fakt! Takže fotky jsou z mobilu, čili občas mázlé :/ Výlet jsem naplánovala tak, ať toho stihneme co nejvíce...samozřejmě :D Tentokrát jsem se ale trochu bála, že jsem to přehnala a my budeme lítat od jednoho místa k druhému, ale vůbec se tak nestalo a my stihly dosyta nadýchat atmosféru každého z nich :)

Naší první zastávkou byla malinkatá vesnička Upper Slaughtery v kraji Cotswolds, který je proslulý všude ve světě :) Nedávno jsem měla zákaznici z USA, která mi tvrdila, že tam tento kraj znají všichni :) A je proč! Fotky mluví za vše a jen malé podotknutí...jedna z mnoha věcí, čím je tento kraj výjimečný je fakt, že domečky jsou postaveny ze žlutých cihel, kdežto ve zbytku Anglie panují spíše červené cihly nebo šedé :) 

Nemůžu si pomoct, ale tahle vesnice byla prostě kouzelná :) Sjely jsme z hlavní silnice, navigovány navigací, a s každým metrem se silnice zužovala, domy vytrácely a najednou okolo byla jen pole s řepkou a lesy. Silnice už byla úzká tak, že se tam sotva vlezlo jedno auto a já už chtěla nadávat na náš ženský orientační smysl GPS kam nás to vede! A v tom jsme začaly sjíždět z velkého kopce a před námi se najednou rozprostřela tato malá vesnička :)

Sice bylo brzo ráno, teda 9 hodin, ale ve vesnici jsme nepotkali živou duši...no až na pana řidiče firmy Ocado, což je firma, která doručuje nákup, který nám s chutí chtěl neustále pózovat. No a já si zapózovala u budky, která nebyla ale vůbec obyčejná budka! Byla to budka s defibrilátorem, které ve vesnici s 20 domky byly dvě! Z toho lze usuzovat na věkový průměr obyvatelstva a dojezdovou dobu sanitky :D

Po malém občerstvení jsme zamířily dál...směr BATH! :) Město je postaveno kolem přírodních horkých pramenů a svou největší slávu zažívalo hlavně v době alžbětínské, kdy město bylo výletním hlavně pro bohaté lidi a z kteréžto (ha, přechodník! Jestli jsem ho použila blbě, tak se omlouvám :D ) se dochovaly architektonicky zajímavé stavby...například Royal Crescent...

....Circus....

...Pulteney Bridge...který je známý jako jeden ze čtyř mostů na světě, které mají po celé své délce obchody...další takový je v Itálii třeba :)

Roman Spa. Největší turistická atrakce ve městě a právě proto jsme se tam nešly podívat...obrovská řada a vysoká cena :/

 ...další známou dominantou je Bath bun :D Pardon, ale prostě vánočka s kandovaným ovocem :D

...Bath Abbey...

Thermae Bath Spa...moderní lázně na střeše budovy, založeny 2006 a hodinka za 35 liber, no neber to :) Nicméně i tak jsou zarezervovány týdny dopředu :)

Narodila se tu Jane Austenová a za mlada tu se svou rodinou přebývala, ale prý Bath hrozně nenáviděla a byla nadšená z toho, když se její rodina po čase odstěhovala pryč :) 

Po Bath následoval Bristol, kde jsme se jen jely večer ubytovat. Nicméně měly jsme ještě dost času a tak jsme Bristol přejely a jely k moři...kde nás čekal samozřejmě odliv :D Jenomže Bára tak hrozně moc si chtěla jít zaplavat a nedbala na mé rady (které jsem si přečetla z cedule: Při odlivu pozor na měkké bahno :D ) a dopadla takto...

Ubytování v Bristolu! :) Ne že bychom si chtěly takto žít na vysoké noze, ale bohužel dva týdny předem bylo všechno vyprodáno a horko těžko jsem našla aspoň tohle...za 98 liber pro všechny 4. Nic moc levného, ale na druhou stranu, uvařily jsme si tam večeři a ráno snídani, kterou bychom jinak lovily někde po městě :) S večeří pak zasedly k finále Eurovize, které, jak mnozí víte, dopadlo dost hrozně...já u toho ztratila 10 let života a už se na to nikdy nepodívám! (čti: příští rok zase! )

Bristol, město známé pro své grafitti, street art umění a hlavně jméno Banksy, který odsud pochází :)

Ty kužely jsou mega těžké, takže naprosto je mi záhadou, jak to tam nahoru někdo dostal :D

Bristol Cathedral a před ním stojící Shoe Tree. Nikdo pořádně neví, proč je strom obsypán botama...prý to ale zcela jistě není známka v okolí se potulujícího drogového gangu :D Jedni se přiklání k vysvětlení, že boty jsou volně k dostání pro bezdomovce...druzí se spíš přiklánějí k faktu, že okolí je přeplněné skateboardisty a tento koníček je náročný hlavně pro boty...a tak prostě když už jsou ošoupané, hodí je tam :D

 Theatre Royal, nejstarší fungující divadlo v zemi založené roku 1766.

SS Great Britain and Floating Harbour. I když Bristol není vyloženě přímořské město, tak přeci jenom procházkou kolem kanálů a v přístavu se ten pocit dostaví :) SS Great Britain je první loď s železným trupem a poháněná lodním šroubem na světě :) Byla postavena roku 1843 a plavila se hlavně do Ameriky a do Austrálie.

Clifton Suspension Bridge a Clifton Observatory. Most je dominantou města a je od něj nádherný výhled široko daleko :)
Byl navržen architektem, který v té době měl jen 23 let a bohužel se dokončení nedočkal a most byl otevřen několik málo let po jeho smrti. Za přejetí po mostě se platí jedna libra :)

New recipe: Frustration, motivation, friendship and pozitive vibration! :)

"Buď na sebe přísná! Proč to děláš takto, když se to má dělat jinak?" To jsou snad ty nejhorší věty, co mi kdy kdo tloukl do hlavy. A medicína mě v tomto hodila snad na ten nejvyšší level. Kladla jsem si za cíle mít ty nejlepší výsledky, jedničky max dvojky ze zkoušek, ze státnic, a hroutila se, když mě vyhodili. Uff, jak na mě budou koukat ostatní? Taková katastrofa! Trojka! To jim nemůžu přijít ani na oči.

"Ne, neuběhnu 5 km hned napoprvé." No a co?

"Ano, vyhodili mě ze zkoušky." To vadí? Dám to příště.

"Ty jo! Ty neuděláš státnice v termínu? Co budeš dělat?" Nic, asi si sednu na koleje a budu čekat až pojede vlak.

A teď? Copak si safra vzpomenu, co jsem měla ze zkoušky z fyziologie? Ptá se mě někdo, jestli byly státnice v termínu a co jsem z nich měla? Ne!! Nikoho to nezajímá. Protože, když se zmíním, že mám medicínu, to je pro všechny tak akorát. Je to těžká škola a vystudovat ji nebylo lehké, ani náhodou! A občas mi přijde, že všichni ostatní to vědí líp než ti, co to studují. Jediné, na co opravdu vzpomínám z období těch 6-ti let jsou kamarádi, pikniky, Majálesy, kafíčka na chodbě, výlety, párty, skupinové zpívání! To je to, na čem záleží! Ne známky a výkony! 

Dovolit si dělat věci proto, že já to chci tak a tak. Dovolit si být to či ono. Přiznat si, že když člověk něco nezvládne, to není selhání, že je to prostě jen další sled událostí, jen ne tak, jak by si přál, a že to zcela jistě má svůj důvod. Smířit se s tím a přijmout to, nebojovat proti, protože ta síla pak bude potřeba jinde. Poslední týden jsem si tahle moudra snažila připomínat a postavilo mě to na nohy. Plus spousta podpory od okolí, přátel, ať už tady v Leamingtonu nebo doma v ČR, výlet a spousta práce! 

A tohle všechno mě musela naučit až Británie. Myslela jsem si, že jsou tu lidi celkově šťastnější proto (nebo se mi tak aspoň jeví), že je tu vyšší životní úroveň. Ale teď už si to nemyslím. Ano, asi to k tomu přispívá. Od malička se tu dětem vtlouká do hlavy jak důležité jsou, jak dokážou všechno, co si usmyslí a jak jsou perfektní :) U nás děti slýchávají jen "to nejde, takto to nechodí, co si lidi pomyslí". Ono je to asi tak nějak všechno propojené :)

A možná to pozitivní myšlení mi přineslo nové šance. Nebo jsem se jen snažila najít :) Po několika odmítnutích ze strany zaměstnání mi v emailu přistál jeden zbrusu nový! Přihlásila jsem se totiž do jednoho Foundation programu, který zaštiťuje ty první dva roky, a oni mě pozvali na pohovor. Má to ale několik háčků. Musím mít registraci u GMC, kterou mohu dostat, ale musím na schůzku do Londýna nebo Manchestru na ID check. Protože ten pohovor je také buď v Manchestru nebo Londýně, chtěla jsem si to zorganizovat nějak tak, aby to bylo v jeden den, protože Londýn je hodinu a půl cesty a Manchester dvě hodiny. Nic nemůže být lehké, takže pojedu jeden den do Londýna a za dva dny na to do Manchestru :D Teda pohovory jsou zarezervované, ale já se ještě pořádně nerozhodla, jestli pojedu nebo ne :)

Další cesta je, tady setrvat dalšího půl roku a nastoupit v únoru. To by ale vyžadovalo najít si normální ubytování a další part time práci. Ale pořád mi to přijde jednodušší, než se vracet na toho ani ne půl roku domů, kde bych musela všem naslibovat hory doly, aby mě přijali, a za 3 měsíce bych podávala výpověď.

Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, jaký paradox z toho všeho vlastně vzešel. Jela jsem si sem hlavně odpočinout od medicíny a stresu a od Vánoc jsem vlastně v neustálém stresu a vypořádáváním se se všema papírama a deadlinama :D To jsem si pomohla :D 

Nejsem jediná, kdo tu chce zůstat. Z naší pěti členné skupinky aupair, jedna se snaží dostat se tu na univerzitu a druhá tu zůstává min do Vánoc kvůli angličtině :) Tak uvidíme co dalšího připluje v emailech :D

PS: Těch 5 km jsem uběhla napočtvrté :) 

Brighton - energic and beautiful! :)

Dneska bylo v Leamingtonu náááádherně! Slunečno, přes 25 stupňů, prostě krása :) A tak jsem si zavzpomínala na jeden náš výlet do Brightonu, který jsme podnikly v únoru. Byl napůl deštivý až hrůza a napůl slunečný :)

 

Někdy si tady s holkama připadám jako plánovací maniak, protože všechny výlety prakticky plánuju já, jelikož holky jsou ten typ: Teď jsme tady, co budem dělat? Hmm, nákupy a pak kafíčko a dort :D A já zas musím všechno vidět, ale dortem a kafem taky rozhodně nepohrdnu :D
No a to bych nebyla já, abych si nevymyslela nějakou speciální zajížďku. Když už jsme v tom okolí :) Naše první zastávka měla být Seven sisters, křídové útesy na jižním pobřeží Anglie. Vrcholů útesů není 7, ale 8. Název je totiž údajně odvozen od 7 sester, které měly každá svůj dům mezi jednotlivými vrcholy :) Plán to byl nádherný nebýt několika věcí...za prvé jsme se ztratily...no jo! 5 žen v autě blbá navigace nás navedla jinam než jsme chtěly, a tak nám cesta místo 3 hodin trvala asi 4,5 a navíc, když jsme dojely, uvítalo nás totálně šílené počasí. Takovéto jaké si představíte, když se řekne Anglie...neskutečný vítr, zmrzlé kapky deště vás bijí do tváře a v promočených botách vás studí nohy. Ano, v takovémto počasí jsem skuhrající holky vytáhla z auta v domnění, že dostanu nejbližším kamenem po hlavě, a vydaly jsme se na cestu k útesům. Cestou jsme potkávaly jen blbě koukající ovce, které pravděpodobně nechápaly, co tam ty holky v takové psotě pohledávají.

No, jak to asi mohlo dopadnout. V půlce cesty jsme to vzdaly, promočené, naštvané a Seven sisters jsme samozřejmě neviděly a možná dobře, trochu jsem se bála, že bychom si nakonec ty útesy prohlížely zdola a ne seshora jak bylo v plánu :D Tak aspoň pár fotek, jak by měly vypadat....

Po cestě do Brightonu jsme se zastavily v přímořské vesničce na Fish nad Chips a neodolaly procházce po pláži, kde jsme útesy viděly aspoň z dálky a některé z nás, které ještě neměly dostatečně promočené boty, okusily jak mokré je moře :D

Unavené a zmrzlé jsme zapadly do postele v hostelu, který byl sice neskutečně levný, ale normálně by člověk ani psa nenechal si do ní lehnout. Holt, já jsem holka z vesnice a navíc České, nebudu přece platit šílené peníze za jednu noc :D Ano, to už jsem se vážně bála o svůj život a děkovala všem svatým, že si holky nevzaly deštníky, jinak bych byla umlácena :D

Naštěstí zbytek výletu byl krásně slunečný :) Brighton je okouzlující město známé pro své pláže (i ty nudistické, jako jedny z mála v Británii), dýchající kontinentální atmosférou. Dominantou je Brighton Pier, dlouhé molo, kde pod střechou najdete plno herních automatů, atrakcí a restaurací a v noci celé molo nádherně svítí.

Další krásou města je Royal Pavilion. Je to bývalá královská rezidence, postavená roku 1808 pro Prince z Walesu, který si asi myslel, že je Ind, jinak si nedovedu představit, proč ta stavba vypadá tak, jak vypadá :D Se zvyšující se návštěvností letoviska se palác pro nedostatek soukromí přestal používat jako rezidence. Naposledy v něm bydlela královna Viktorie v roce 1845. Co mi přijde malinko zvláštní je, že se palác stavěl 20 let, aby v něm jen 37 let bydlela královská rodina a pak usoudili, že už to pro ně není. Nyní je Pavillion otevřen pro veřejnost.

Brigton je dále známý pro své art and music festivaly a obrovskou komunitu LGBT, pro kterou si město vysloužilo přezdívku "gay capital of the UK" a kdysi bylo nazýváno i hippie city :) Právě v Royal Pavilion se uskutečnila jedna z prvních gay svateb v Británii :)

Brighton je jedno z těch měst, kde se můžete do nekonečna procházet v jeho uličkách a z úst se vám ozývá jedno ách za druhým nebo si jen posedíte na lavičce na pobřeží s kafem v ruce, pozorujete vlny a posloucháte racky, a v tu chvíli vám ke štěstí nechybí vůbec nic :)