Líná huba, holé neštěstí, aneb jak se dokáže za jednu minutu 14 dní spokojenosti změnit v noční můru. Přijela jsem sem s tím, že mi moje rodinka zaplatí kurz angličtiny jako dodatek k pravidelnému kapesnému. Ale na moje pošťouchnutí, že jdu zítra zaplatit kurz, se mi dostalo odpovědi:OK. A nic, žádné peníze, žádná domluva nic. Panika! Hned jsem běžela kouknout do "smlouvy" a ono to tam nebylo!! What!? Nastalo peklo neskutečné, kolotoč myšlenek od "co je to za podraz", "v téhle rodině nebudu", "proč mi to platit nebudou, když předchozím to platili", přes zoufalé výkřiky "neeeeeeee", tupé zírání do stěny, po představy, jak si tady složitě hledám další práci nebo dokonce odjíždím domů! Na facku! Protože, kdyby mi ho neplatili, na kurz by padla polovina mojí výplaty, minimálně. Další den jsem se hodlala zeptat, tak jak to teda bude. Probdělou noc jsem dospávala ráno po odvedení malé do školy, kdy jsem si cestou stihla postěžovat au pair z Finska :D Takovéhle dny, plné černých myšlenek, jsou prostě předurčené k tomu, aby se člověku nedařilo. No, rozhodla jsem se pojistit si tu nepříjemnou otázku ohledně peněz tím, že jim udělám na večer dezert, kdyby se moc naštvali :D Dovedla jsem malou ze školy a říkala si, joo,mám ještě 20min času, než ji povedu k tutorce, spatlám ten dezert. Ještě jí říkám, že tam máme být na půl 5 a za 5 minut jsem si řekla,že stačí, když vyjdem v 16:40, za 20 min jsme tam, máme ještě rezervu. Naprosto nechápu, jak jsem to mohla tak zpackat :D Po chvíli cesty si uvědomím, že jsme hergot o 15 min late! A tak zdrháme jako o život. Následoval kolotoč omluv jak paní Tutorce, tak HM. To už jsem měla i černo před očima, nevím jestli z toho běhu, nebo z představy, že jsem to zmastila ještě víc :D Dolezu domů a za 40 min mám mít večeři, jelikož malá se přiřítí domů, potřebuje večeři mít na stole než se zas rychle přesune do kroužku malých skautíků. Postavím vodu na rýži a volá HM, že musím malou vyzvednout já, že se zasekla v práci. S hrůzou v očích a tím, že mám z večeře velké kulové (vlastně je tam dezert :D), běžím zas zpět pro malou. Doběhnem domů a já tančím ladně (ve skutečnosti tam zmateně pobíhám,teče ze mě pot a vypadá to tam jak po výbuchu ne jedné, ale dvou atomových bomb) po kuchyni a chystám večeři pro děcka. Po tomhle je mi už jedno, jak ten rozhovor o penězích dopadne, vážně, jsem kaput! Každopádně to dopadlo ucházejícně, tak na půli cesty, ale ono se to nějak zvládne. Já to nějak zvládnu.
Ale dezert chutnal naprosto všem, i malá si přidala. HF dokonce poznal, že je to triffle. Konkrétně Sherry triffle bez sherry - byla podána stížnost a tak HF dotáhl ze sklepa flašku sherry, oni v tom baráku maj snad úplně vše :D Nalil mi jen půlku toho, co jim, na to jsem zas chtěla podat stížnost já! Ale asi si myslel, že po dvou decích vína už mám dost :D
Mimochodem oni tady nevedou pořádné deci jako máme my, ale míra v restauracích je 175ml a 250ml :D
 |
| Česká verze a okopčená anglická! Ale když se malá měla v sobotu podělit o svou svačinu, kdy s sebou měla jednoho Brumíka a jednoho Barnyho, s jinou holčinou, dala jí Barnyho a nechala si Brumíka, byla jsem pyšná! |
Dneska jsem ještě Sandrin dávala lekce němčiny :D Respektive, chtěla, ať jí něco řeknu a ona to pak opakovala. Naprosto vím, jak se cítila Phoebe, když učila Joeho francouzsky! :D :D Ó fuf!!
https://www.youtube.com/watch?v=uR-Logy_3Fs
Žádné komentáře:
Okomentovat