Rugbyyy!!

Páteční den byl velice výživný! Ať už po stránce psychické, nutriční či vzdělávací, potažmo sportovní.
Ráno jsem malou nemohla dostat od počítače a až pohrůžka s vypnutím internetu pomohla. Pak za mnou přišla, že jí bolí hlava.
"Tak co budeme dělat?"
"Nevím."
"Chceš jít do školy?"
"Nevím."
"Chceš zůstat doma?" (s tímhle jsem vážně váhala, protože mi bylo jasné kam to povede :D )
"Nevím."
"Chceš zavolat mamince?"
"Nevím."
Oh my God! Tak to ne, řekla jsem, že se jde a že jestli jí to bude bolet, zajdu pro ni do školy dříve.
10 minut před odchodem do školy dojdu do jejího pokoje a ona v pyžamu!! "Ty nejsi oblečená?" S kyselým výrazem se začala oblíkat a spěchaly jsme do školy! No super! :D Jako nevím, ale já v jejích letech dokázala zahrát větší divadlo a vždycky jsem dosáhla svého :D

Ještě že nás pak s holkama čekala velice výživná snídaně Britského typu :D

No a odpoledne tak dlouho očekávaný a dokola omílaný zápas Rugby! Letošní mistrovství světa hostí Anglie. Navíc moje rodina je do rugby docela zainteresovaná, mladý ho hraje (s "obrovským" nadšením nutno poznamenat) a HF je bankéř klubu nebo něco v tom smyslu a už před dvěma měsíci mi bylo řečeno, že moje účast je povinná. Bohužel ne na tom opravdovém zápase na stadionu v Londýně, ale jen na obrovské sešlosti v klubu, kde se zápas měl promítat na velkém plátně venku. Což ale asi nijak nic neznamenalo pro mladého, který, i když to byl jeho klub, co to pořádal, se rozhodl zůstat doma i přes veškeré prosby a vyhrožování rodičů. Jeho smůla! Já byla natěšená víc než on, jelikož jsem rugby nikdy neviděla.

Jsme tu! Tolik lidí, jídla, obrovské hřiště plné dětí v dresech! Wow! Ještě hodina do zahájení. "Chceš pivo?" pta se HF. "Anoo." "Malé nebo velké?" To se vážně musí ptát!! Oh! "Velké, prosím!" A HF odkluše, musí být asi fakt nadšený! :D Pivo, po minulé zkušenosti kdy letělo do koše, se kterou jsem se svěřila HF, jsem se tomu rozhodla dát šanci s tím, že HF koupil opravdu to, které je dobré. A taky že bylo, no na naše nemá, ale chutnalo mi. Takže dneska tomu dávám šanci znova! A přešlap, zas ty kvasnice, ale tentokrát jsem se k tomu propila a dala si další :D

 7 hodin! Zahajovací ceremoniál začíná! Teda, what?! Vidíme jen tohle:

Tak prý není dostatečná tma, abychom to mohli vidět na obrazovce. Tak to teda ne, těším se na to neskutečně, bude tam přece i královská rodina, takže se (podotýkám jako jediná ženská mezi 30 chlapama, zbytek neuznal za důležité vidět to a klábosí venku) nasáčkuju pod nějaký stan kde je televize, ale nejde zvuk. No super! Jdu teda do budovy, kde je další televize a tady už to tedy funguje. No to se angláni moc nevyšvihli :D Ani se zahajovacím ceremoniálem, zajímavý je tak maximálně zrzeček princ Harry a jeho proslov, při kterém se tváří důležitě, jak kdyby šlo o otázku života a smrti!

Už se dostatečně setmělo a zápas začíná: Anglie versus Fiji. Zní Anglická hymna a všech tisíc lidí stojí a zpívá. Krása.
 "Uf, ti chlapi jsou fakt obrovští, ty stehna, ty bicepsy a tricepsy, no nechtěla bych se s nima dostat do křížku. A ti rozhodčí jsou oproti nic fakt vtipně malí :D"
"Sakra, já si nenastudovala pravidla!" Prvních 20 minut se snažím to odkoukat, co teda je špatně a co dobře.
"Šmarjá, oni ho zvedli normálně do vzduchu za nohy a hlavu má na zemi, ale balon drží! Otřes mozku, to je jasné! Nechápu, že po každém střetu aspoň jednoho neodvezou z hřiště na nosítkách!"
Neskutečně agresivní hra.
"Proč mají ti chlapi ty čelenky. Aha, to nejsou čelenky, ale pásky, které jim přilepí uši k hlavě, aby se o nich nemohli zachytit soupeři při střetu."
"Uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa." ozývá se a já nechápu, ale křičím taky. " Aha, to jsme asi skórovali,ok."
No zahajuju taktiku dělat to,co dělají ostatní, tleskat tehdá, když tleskají ostatní :D
Penalta. Fajn, to znám z fotbalu. Hergot, ale tam není žádný brankář :D To snad ale nemůže být tak těžké kopnout ten balon prostě mezi dvě tyčky. Tvl, říká se tomu vůbec balon?! Že já vůl si nenastudovala ty pravidla! :D Kdy bude už konečně poločas?! Chce se mi na záchod a je mi kosa. Fajn, 20 min to není, ani 30, ve 40té minutě už si začínám říkat, že to snad nikdy nepřeruší :D
Občas mi přišlo, že jsou ti chlapi jak takoví ti mravenečci spojení za zadky v houfu a neustále se přemisťují. Taktika no :D

Nakonec jsme vyhráli 28:11 a já pochytila aspoň základy :D