doktorka v Anglii: První anglické dny

Slovo prokrastinace by měli zakázat! Definitely! Ono totiž nechat si balení na poslední dny samo o sobě není nejideálnější, ale kdo mohl safra vědět, že se ty poslední dny ČR změní v tropický ostrov. Tak proč si to neokořenit taháním 30kg kufru na váhu a z váhy a přebalováním jeho obsahu stokrát dokola, protože nic se nesmí vyhodit, všechno potřebuju, dokonce i tu lepící pásku, protože co kdyby ji v Anglii neměli,že?! A tak se taky stane, že ty opravdu důležité věci zůstanou doma! Jako třeba redukce do zásuvky, ultimate face palm, Kalužová! Při zavírání kufru jsem si připadala jak v americkém filmu, jeden sedí na kufru, druhý se ho snaží zapnout, ale klaplo to. Na letišti jsem se modlila, ať to zvracející dítě nesedí vedle mě, v letadle zas ať se neozve: Je mezi cestujícími doktor?

Ha! Luton it is! Vylezu ze dveří ala styl americké hvězdy a místo záře hvězdných reflektorů mě do tváře uhodí sprška kapek a 16 stupňů. Welkááám to Inglend! Tak aspoň že pro mě HF přijede tím Audi! Uaaaa! Těším se! Dotáhnu svůj kufr z posledních sil na parkoviště a vyhlížím tu krásnou šedou audinku, když tu mě někdo osloví: Lenka,sorry, I just sneak in, I had to take another car. Neeeeeeeee!! Tak se teda nasáčkuju do té minidodávky a je mi sděleno, že dneska budem stěhovat nějaké věci do nového bytu! Jakže to bylo? Když si myslíš, že jsi v konci se silama, jsi teprve v půlce!Right! To asi zahrnuje i tahání postele, matrace, skříněk do druhého patra. Dokonce nás přišel zkontrolovat soused. Po dvou týdnech praxe na gastru jsem ho ohodnotila jako notorického alkoholika dřív než promluvil. Jakmile otevřel ústa, tak z nich prostě nevycházela slova, ale nesouvislé skřeky! Whaat? O čem to mluví? Podává mi ruku, aha, to asi chce, abych se představila. HF mu očividně rozumněl a tak spolu vesele komunikovali, zatímco já praktikovala „usmívat se a mávat“ a opravdu si přála, ať už na mě nemluví, protože to tentokrát svým jménem a „Nice to meet you“ nezachráním. Nemohla jsem si HF nepostěžovat, že kdybych chtěla pracovat v UK, musím složit těžké jazykové zkoušky. Reakce: "Proč? Už jsem potkal několik doktorů co neumí ani zdaleka tak dobře anglicky jako ty." Tím si mě získal, forever! :D Nakonec jsem se nějak ocitla sama doma s tím, že přijede nákup a já ho mám převzít. Oukeej, no problem! To bych ale musela vědět jak se otevírají dveře, pak bych se nemusela dorozumívat s delivery guy dobrých 10min přes dveře a připadat si jak totální imbecil, co si neumí otevřít :D

Instrukce na další den zněly přesně a to: přes den si dělej, co chceš, ale večer by bylo fajn mít večeři na stole. Samozřejmě víc polite! Ale jak se dělají beef flat ribs už mi nikdo neřekl, jen teda, že je chtějí s rýží. No, zajímavá kombinace. A tak já jim k tomu udělám muffiny, uvítání po návratu z Korsiky. Ale péct z bio jogurtů a z másla s kousky mořské soli jsem se neodvážila! Jdu do obchodu! To bych si ale, osel, musela přeložit, že slovo Lard nemá nic společného s máslem, ale sádlem, už v obchodě a ne až doma. No, well done! Opět :D Nicméně všichni zblajzli jak muffiny, tak žebra a málem jsem měla standing ovations :D Nejvíc údivu jsem však sklidila za to, že jsem si sama uměla bez návodu zapnout troubu. Tak si tak říkám, jestli oni si o nás nemyslí, že pečeme v kamenných pecích a jezdíme na velbloudech :D