Chaos, chaos, chaos!Celý den.
Ráno jsem se probudila hodinu před budíkem a samým natěšením už nemohla usnout! "Finally! I´m going home for Christmas! Yey!" V Anglii je neskutečně snadné propadnout Vánoční atmosféře. Všichni jsou "excited", "Christmas hugs" se rozdávají na potkání, stejně tak jako přáníčka. Mne objala dokonce i moje kolegyně z obchodu, o které jsem si myslela, že je pravá Anglická ledová královna! :)Se Sandrine jsme to pojaly "ponašemu", dostala jsem "Christmas fist bump" :D Dopoledne jsem ještě pouklízela barák, hm well, to bych pak po kuchyni nemohla rozsypat mouku a zakydat sporák opět a znovu, takže práce vlastně na nic. Ale co! I´m going home! :D Ani rozlomený koláč vejpůl, který jsem upekla, mne nerozhází :D
Šinu si to s kufrem ze své věže po schodech do ložnice host rodičů, abych ho šoupla na váhu, co kdyby měl víc než 23 kg. Ale kdeže, tolik mít nebude, vždyť mám jen to nejnutnější. Váha mi ohlásí 25kg! No do*! Co vyndat fakt netuším! Jsem se s těma dárkama rozšoupla! Nakonec to nacpu do příručáku, kabelky! Vyřešeno :D
Před odchodem z domu HM po 5min přemlouvání donutí Thomase ukončit hru na počítači a rozloučit se se mnou. Thomas se vítězoslavně postaví, popotáhne kalhoty a prohlásí "bye" s pohledem upřeným do země. Super, tak na tohle jsem fakt čekala :D Na autobus na letiště mě veze HM s Josephine a vyjedeme typicky pozdě! Já samým natěšením zapomínám mluvit anglicky a tak na všetečné dotazy odpovídám jen "hm, yes, not sure". Snažím se dostat do haly autobusového nádraží, stojím před prosklenýma dveřma, mávám, skáču, popocházím. "Hergot, automatic doors, a stejně se neotvíraj! To snad budu muset obejít nebo co!" A taky že jdu. Vevnitř při čekání na autobus, který má 20min zpoždění, což se nám nikdo neuráčí oznámit, si všimnu cedule: "bus activated automatic doors". Pak se můžu divit, že se mi neotevřely :D
Po třech hodinách na letišti se postavím do řady na odbavení, která je společná pro 5 letů stejné společnosti a je dlouhá přes celou halu! Naštěstí to jde docela rychle, jen čekání mi znepříjemňují 3 ženštiny stojící za mnou. Dvě z nich jsou Slovenky, jejichž anglická výslovnost mi drása uši, ale horší je obsah toho, co povídají! Pomlouvají každého druhého, nahlas zpívají, vydávají neidentifikovatelné zvuky. I´m still excited! More or less! Chystám se projít přes rentgen a pán mi povídá:" You need to take of these boots!" "Sorry?" "You need to take off these boots!" Koukám po lidech okolo a všichni obutí. Fajn, než se naděju, procházím se po letišti v ponožkách se sobama! No a co jako! Vedle mě stojí kluk v mých letech, co vypadá, že se zapomněl převléct z pyžama a hned mi je studno méně :D
V řadě do letadla za mnou zase stojí ty tři prapodivné, hlučné ženštiny a já vytahuju mobil a píšu zprávu kamarádce, jak mne to nehorázně obtěžuje a co si myslí! Ano, už jsem skoro doma a objevuje se moje česká pomlouvačná, věčně si stěžující stránka :D
Na letišti v Praze se ještě půl hodinu naháním s rodičema. "Kde si?" "Terminál 1." "Ne, my jsme na terminálu 1." "Ne, já jsem na terminálu 1." "Ne,my!" :D
 |
| Srdíčko, které jsem dostala od své kadeřnice Evičky a má mi přinést lásku, tak uvidíme :D |
