Doktorka v Anglii III.: Portfolio

Tyto informace nejsou (zatím) moje vlastní zkušenosti, ale loni jsem byla na přednášce v Praze, kde bývalý student Lékařské fakulty v Praze přednášel o tom, jak se dostat do Anglie. A i když to byl zahraniční student, věřím, že pro Čechy to vypadá stejně v bledě modrém :)

Když mi je z toho zařizování na nic, vzpomenu si na jeho větu: Všichni mí známí, co chtěli odejít po škole do Anglie, tam teď pracují :)

Jako by všechno to nezbytné papírování nestačilo, je opravdu dobré mít co "nejobjemnější" PORTFOLIO. Všechno jsou to věci, co člověk musí stihnout při škole. Nicméně já jsem si dovolila tyto aktivity seřadit podle toho, co si myslím, že je důležité, a co je fajn mít, ale když to nebude, svět se nezhroutí. Navíc jsem přidala něco navíc z mých zkušeností tady, respektive to, co jsem zjistila, že je pro zaměstnavatele (i v nemedické branži) a celkově pro Brity důležité.

• Vyšperkované CV. První krok je rozhodně zapracovat na CV, nechat si poradit od angličtináře, nebo někoho, kdo studuje jazyky, nechat si poradit od známého co dělá PR. Tady si na CV hodně potrpí a není nic horšího, než mít tam nějaký nesmysl v Angličtině nebo chybu. Zahrnout do CV všechno, co člověk dělal, i když to nesouvisí s medicínou (tohle je tu trochu jiné než u nás, tady jim na tom záleží), ale zároveň jej mít stručné, přehledné, v bodech. Jak se říká cokoliv, co vás odliší od dalších 50 CV, co má zaměstnavatel na stole.

• Dobrovolnická práce, práce pro charitu. Pokud člověk někdy nedobrovolničil pro charitu, jako by nebyl. Opravdu. Britové si toho nesmírně cení. I kdyby to byl jen týden nebo občasná výpomoc o víkendech na hodinu, napište si to do CV. 

• Praxe v nemocnici. Určitě je dobré mít jakoukoliv dobrovolnou praxi v kterékoliv nemocnici na jakémkoliv oddělení. Pokud ji nemáte, napište si jako praxi to naše kolečko v šesťáku. To se taky počítá.

• Seznam praktických dovedností. Už v předchozích článcích jsem psala, že v UK dělají doktoři věci, co v ČR sestry. Navíc Britové už během roku FY1 dostávají e-portfolio, kde si pečlivě zaznamenávají, co dělali a co umí. Takže pokud se hlásíte do FY2, může to být takové vaše soukromé portfolio dovedností.

• Reference klinický obor.  Tady mám trochu konflikt, přiznávám. Myslím si, že je úplně na místě požádat doktora nebo primáře z nějakého oddělení, kde jsme měli praxi v šesťáku, většina si nás snad pamatuje :D Na druhou stranu, v portfoliu rozhodně bude vypadat dobře reference od nějakého Prof. nebo Doc., kterého na okreskách člověk těžko najde. Nicméně věřím, že většina doktorů, minimálně u nás v HK, nám rádo poskytne reference, i když nás třeba neznají a nikdy neviděli :D Brzo se do honu na reference pustím sama, tak vám povím o HK :D

•  Praxe v nemocnici v UK. Tohle je bod, který já považuju za opravdu důležitý, ale je mi naprosto jasné, že ne pro každého je tato možnost vhodná a uskutečnitelná. NHS je opravdu totálně odlišná instituce, funguje jinak a je dobré se s ní seznámit. Když ne osobně, tak si o tom aspoň nastudovat, načíst. Jsou tři cesty jak se dostat k praxi v zahraničí...přes známého v nemocnici, přes školu v UK nebo tzv. na vlastní pěst, prostě zkusit rozeslat hodně emailů a vykomunikovat si to sami. Cesta přes školu vypadá nejlíp, protože dostanete od školy oficiální potvrzení. Na stránkách školy najdete odkaz na to, jak se přihlásit, nebo můžete konzultantovi v nemocnici napsat email rovnou. Ať už se do nemocnice dostanete jakkoliv, nezapomeňte požádat dohlížejícího doktora o reference! (Pokud jste si ještě nevšimli, Britové jsou posedlí referencemi :D ) Bohužel, v některých nemocnicích požadují poplatek za praxi, z mých zkušeností jsou to většinou univerzitní nemocnice.

• Life support courses ( ILS, ALS). No, kurzy ALS (advance life support) se u nás provádí jen na jednom místě a to v Hradci Králové pod záštitou ARO a MUDr. Anatolije Truhláře. Ale! Jsou jen čtyři krát ročně a stojí 12 700 Kč, no neber to :D Pokud má někdo z vás možnost, v Británii jsou asi za třetinu ceny a kurzy probíhají každý měsíc skoro v každém městě :)

• Výuka. Pomáhat na anatomii, fyziologii, patofyziologii, histologii plus samozřejmě reference z preklinického oboru.

• Audit. Audit je proces, při němž se člověk zaměří na určitou oblast, zmapuje jak by to mělo fungovat (co je v předpisech) a jak to doopravdy funguje a pokud má nápady, jak to vylepšit, tak je předloží. Protože tady jsou posedlí svými předpisy a za každou cenu se jimi každý musí řídit, audit je pro UK systém stěžejní a to v tom (každoročně doktor jeden musí provést), že je to takzvaná kontrola a vylepšování práce, aniž by na to zaměstnávali předražené úředníky. Ano, určitě není od věci zkusit si něco podobného i u nás, ale nějak si nedokážu představit, jak by to fungovalo v našich podmínkách a jestli by se tím nezjistilo, že předpisy jsou prakticky k ničemu :D

• Mít co nejlepší známky, nejlépe mířit na stipendium. (tohle jsem tu zahrnula jen proto, že to tam měl ten už doktor taky, ale já jsem optimista a nějak si nedokážu představit, že se budou pídit po tom, co měl člověk z Tělovýchovného lékařství :D ) Samozřejmě, pokud člověk stipendium má, rozhodně vypadá dobře, když to do svého portfolia zahrne v podobě nějakého potvrzení.

Vím, že se toho může zdát jako opravdu hodně, ale ve výsledku to stojí za to! Trust me!

Každému, ať už bojuje s jakýmkoliv medickým či nemedickým problémem, přeju GOOD LUCK a ať neskončíte jako já na první fotce :D

Doktorka v Anglii II.: papírování, GMC, IELST, WTF atd.

Úplně první krok v celém tom procesu papírování je nastudovat si, co všechno je potřeba dodat GMC (General Medical Council), aby člověku udělila Úplnou registraci s licencí k praxi. Protože jsme součástí EU a Británie zatím taky, většinou po nás GMC požaduje:

1. zaplacení poplatku ve výši 200 liber
2. kopii pasu/ID
3. kopii diplomu
4. překlad výše uvedených do Angličtiny
5. tvz. doklad toho, co jsme dělali od promocí až doposud
6. doklad o úrovni angličtiny

Všechny tyto doklady je třeba doložit do 3 měsíců, jinak poplatek 200 liber propadá a člověk musí zaplatit znovu. Což by samo o sobě nebyl problém, kdybych domýšlela věci do konce a nesnažila se už druhý měsíc o složení IELST na požadovaný počet bodů.

Co se týče překladu....v novějších pasech i ID je všechno uvedeno i v angličtině, takže překlad netřeba. Překlad diplomu by měl být (aspoň teda dle jejich "strongly advice") udělaný agenturou s opatřený razítkem. Já si ho nechávala dělat v Praze a stál mě cca 800 Kč.

Tzv. doklad toho, co absolvent dělal od promocí až doposud...samozřejmě pokud se absolvent hlásí neprodleně po absolvování školy, tento bod pro něj padá. Pokud se přihlásil do ČLK nebo nějakou dobu praktikoval, ČLK mu vystaví potvrzení o Pracovní bezúhonnosti a to pak pošle už přeložené do Angličtiny GMC. Pokud však člověk pracoval nějakou dobu v nemedické branži, je potřeba doložit reference od zaměstnavatele, na které si stáhne formulář na stránkách GMC.

Doklad o úrovni angličtiny....jazyková zkouška IELST. Je to dost specifická zkouška, nejvíce požadovaná v anglicky mluvících zemích a to mimo medicíny, také pro ty, co chtějí studovat na univerzitě v Anglii. Test se skládá z čtení, psaní, mluvení a poslechu. Je požadována akademická verze zkoušky s průměrem 7,5 a alespoň 7 z každé části. Maximální počet bodů z celé zkoušky je 9 a stojí v průměru 160 liber, cena se liší podle místa, kde test děláte.

Jak IELST zkouška vypadá?

Listening: Klasika jak jej známe ze školy, jen s tím, že ho celý uslyšíme jen jednou. (60min)

Reading: 3 články, ke kterým jsou pak určitá cvičení...např. ke každému odstavci přiřaď odpovídající název, doplň konec věty či doplň slovo, posuď zda daná věta je pravda, lež nebo nelze určit...atd (60min)...mohlo by se zdát, že je to dostatek času, ale bohužel, člověk si fakt musí nacvičit jak na to, je to spíš o hledání a porozumění a mít dostatečnou zásobu synonym.

Speaking: Nejdřív vám položí několik základních otázek, na které odpovíte jednou větou. Pak dostanete téma, o kterém musíte mluvit 2min a pak zase sada otázek většinou navazující na to téma. (15min)

Writing: 2 části...první: dostanete tabulku, graf, mapu a musíte o tom napsat 150 slov, druhá: dostanete téma eseje a musíte napsat 250 slov. (60min) tohle bývá bohužel ten největší zádrhel celé zkoušky...buď dostanete pitomé téma a i když dostanete dobré, nestíháte to napsat pořádně jako inteligentní člověk, natož bez chyb.

Moje zkušenost?

Zkoušku jsem asi před měsícem dělala v Birminghamu. Nejdříve jsem 45 min čekala na registraci, pak dalších 45 min na výtahy, jelikož zkouška probíhala v 5. patře. Na prvním stanovišti nám odebrali všechny věci, dokonce i hodinky a mikiny. Mohli jsme si nechat jen dvě prupisky, dvě tužky, gumu, pas a pití v průhledné láhvi bez etikety. Hlavně žádné mobily či tablety, to si ověřili detektorem kovů, kterým nás skenovali. Na dalším stanovišti si pečlivě ověřili naši identitu, vyfotili a odebrali otisky prstů. V tu chvíli jsem si říkala, jestli jsem si nespletla patro a nejdu na setkání s královnou, ale ne. Znova sken detektorem kovů a pak přišlo na řadu 20 min zápasení s CD přehrávačem, pobíhání okolo, nesrozumitelná angličtina cizinců a nakonec 4 hodinové čekání na Speaking. V průběhu testu nám neustále kontrolovali pasy, asi jestli jsme nějak nezmutovali, a upozorňovali, že vyměnit si identitu s člověkem sedícím vedle nás je nepřípustné :D
A výsledek?

Kvůli pitomému půl bodu si můžu jít test hezky zopakovat....

Doktorka v Anglii I.: lékařský systém v UK

"Dobrý den. Sbíráme podpisy na petici proti novému zákonu, který znevýhodňuje "junior doctors"."
"Jee. Super. Jasně, jasně! Já vás ráda podpořím. Já jsem totiž taky "junior doctor".
"Jeee. A kde pracujete?"
"Ehm, hm. Teď nikde no......ale pracuje se na tom!!"
"Aha."

Well, rozhodla jsem se celý ten proces "jak, kdy, kde, za kolik, do kdy" sepsat na jednom místě, protože když jsem se o to všechno zajímala já, nikde mi to nepodali na stříbrném podnose, musela jsem všechno složitě dohledávat, respektive celý ten proces je složitý, ale určitě ne nemožný. Teda doufám!

Nejdříve je nejspíš na místě shrnout celý proces vzdělání mediků a doktorů v Anglii, protože je lehce odlišný od toho našeho. Medicína se, stejně jako u nás, studuje 6 let. Ale! Po 5-ti letech dostávají Provizorní registraci u Lékařské komory a následují dva roky tzv. Foundation programme (FY1, FY2). Tento program má sloužit jako most mezi školou a praxí a má studenty/absolventy naučit jak správně zužitkovat znalosti v praxi. Teoreticky by to mělo vypadat podobně jako "naše" kolečko v posledním ročníku školy, tak že obcházíme několik oddělení (gynekologie, pediatrie, interna, chirurgie) a měli bychom se za dohledu doktorů naučit praktické věci. Bohužel, mnohdy skutečnost zůstává jen u teorie a často se stává, že čeští medici praxí nezískají praktického vůbec nic. Maximálně se naučí nepřekážet. Ale jsou i výjimky samozřejmě. 

V Británii to chodí "malinko" jinak. Každý medik má přiděleného doktora a e-portfolio, což je vlastně seznam dovedností, co se musí naučit. Protože Britové jsou posedlí jejich příručkami, návody a striktně je dodržují, tak i mladí doktoři opravdu umí to, co mají v e-portofliu zaznamenáno, mají se na koho obrátit a mají doktora na každém oddělení, který na ně dohlíží. Dále každý medik má jednoho doktora, který dohlíží na celé jejich vzdělání a musí ho vidět aspoň dvakrát po dobu praxe na jednom oddělení, která trvá 4 měsíce. Kromě tohoto mají i další teoretické lekce. Aby to nebyly jen samé výhody, do celého toho programu je složitý proces přihlašování a studenti jsou umísťováni do nemocnic na základě jejich studijních výsledků, publikací, mimoškolních aktivit a speciálního testu a preferencí, kterých můžou mít až 5. Statistika tvrdí, že 90% studentů skončí v jedné z nemocnic, které si zadali do svých preferencí. No a na konci FY1 student dostane Úplnou registraci u Lékařské komory. Nejenom, že každý medik během tohoto prvního roku dostane na starost pacienty, doktoři celkově mají trochu víc povinností než ti čeští (možná ne víc, ale jiné). Doktor píchá injekce, odebírá krev, zavádí kanyly a spoustu dalších věcí, které mají u nás na starosti zdravotní sestry. Protože naše kolečko v šestém ročníku se počítá jako to jejich, jsme oprávnění ucházet se o pozice jak FY1, tak FY2. Z mnoha úst, a je to i můj pocit, jsem slyšela, že prostě naše znalosti a zkušenosti na FY2 nestačí. 

Prakticky všechny tyto informace platí pro tzv. trainingové pozice, po kterých člověk musí stoupat, pakli-že chce dělat atestaci v Anglii, která trvá v průměru až 8 let! Pro nás však existuje taková zkratka, že po 5 letech si prostě odjedete domů, doděláte pár koleček, uděláte atestaci a můžete se buď vrátit zpět do VB nebo zůstat v ČR, jak je libo :) Prozatím naše ČLK uznává praxe i z pozic netrainingových, takže teoreticky celých 5 let nemusíte být zařazení do programu. Jestli se to ale postupem času nezmění, nebo to v praxi bude vypadat jinak, o tom vás možná budu informovat s postupem času :)

Tento systém pro nás poskytuje několik možností:

1. Hlásit se do FY1. Což v praxi znamená zařídit si všechno papírování s pořádným předstihem a čekat až se na stránkách NHS objeví tzv. "zbytky" míst, které Britští medici nechtěli. Asi je to výhodné pro ty, kteří nemají žádné preference, kde chtějí být umístěni.
2. Hlásit se do FY2. Uff. Kdo na to má koule, proč ne. Já s vědomím, že to takto budu muset udělat, protože jsem hloupé stvoření, které zaspalo termíny, nespala několik nocí po sobě :D
3. Hlásit se na netrainingovou pozici a po roce na FY2. Touto cestou to zkouším já. Bylo mi řečeno, že s doktory, kteří nejsou zařazeni do programu, se zachází naprosto stejně, dostávají naprosto stejné vzdělání a možnosti.

....pokračování příště: 

Co je to vlastně všechno to papírování? Kolik to stojí? Jak je to časově náročné?

Jak vypadá v praxi takový pohovor na místo v FY1? Co všechno mít ve svém portfoliu? JAk se připravit během studia?