8 things you have to love!

Přesto, že jsem tu teprve (nebo už!!) měsíc, mě některé věci, zvyky nepřestanou překvapovat, ale v tom dobrém slova smyslu a pokaždé si postesknu, proč to tak nechodí i u nás.

Inspite fo being here just (or already!!) one month (can you believe that!?!), there are some habits which constantly suprise me. Most of the time in a good way, but almost every time I say to myself "I wish we have this in my country".

1. Úsměvy. Pozitivita. Pořád se vás každý ptá jak se máte, jak se vám vede. Zastaví se na kus řeči. Na ulici se na vás usmívají cizí lidé. Jen tak. Protože se jim prostě zachtělo. Onehdá jsem seděla v kavárně a psala dopis, na minutu jsem od něj vzhlédla a za tu minutu se na mě usmáli dva lidé, širokým, pozitivním úsměvem. 
2. Ochota pomoct. Tady se opravdu řídí heslem zákazník je náš pán a jsou schopni pro vás udělat cokoliv, kdykoliv, jakkoliv. V obchodě, ve škole, v kavárně a i u nás doma. Moje host family je k nezaplacení! 
3. Obchody. Ten obrovský výběr potravin! 5 druhů mléka, 40 druhů cereálií, atd. Řekla bych, že tu víc hledí na složení potravin v tom smyslu, že spousta těch zdravějších věcí, co u nás lidi ani neznají a nebo znají, ale nekoupí si je, protože je to šíleně drahé, tady dostanete za hubičku a přinejmenším v naší domácnosti jsou samozřejmostí. Bulgur, quinoa, kokosový olej. Třeba většina cereálii jsou whole grain bez přidaného cukru.
4. Parky. Kde když si lidi sednout na trávu, tak nejsou okamžitě považováni za bezdomovce.
5. Zapálení. Někdo tomu může říkat afektovanost. Ale já tomu říkám zapálení při vyprávění čehokoliv, které s jejích zpěvavou angličtinou působí občas vtipně, ale hlavně vás strhne.
6. Bordel. Na jednu stranu to působí útulně a z velké části je to proto, že každý den do večera pracují, o víkendu vozí děti do kroužků a vyřizují spoustu věcí, takže na uklízení nezbývá čas a není to pro ně důležité. 
7. Charity shops. Britové jsou docela pověstní tím, že si spoustu oblečení koupí a vůbec nenosí a nebo si to vezmou jednou a pak už vůbec. A tak spoustu těchhle věcí jde do Charity shopů a výdělek jde na kočky a psy v nouzi, děti s postižením atd. 3 v jednom, je to levné, druh recyklace a výdělek jde na dobrý účel. 
8. Vzdělání a práce. Jsou pro ně hrozně důležité a dělají to opravdu rádi! Trochu workoholici no :) Ale i děti jsou opravdu zvídavé a chtějí se učit.

1. The smiles. The pozitivity. People actualy ask how are you today or just stop and chat with you for a little while. Unnown people smile at you. Just like that. No reason. Just because they want to. I was sitting and writing a letter at the caffe the other day, I raised my had for a while and during this short time two people smiled at me with a big American smile!
2. The willingnes to help. Everybody in England in a shop or a bank is willing to go the extra mile for their customer. Even my host family! They are worth a million!
3. Shops. The wide choice of food! 5 sorts of milk, 40 kinds of cereals. I think that they care about food more. You can get the healthy ones for the same price as the normal ones - bulgur, quinoa, coconat oil. Most of the cereals are wholegrain without added sugar.

Zadarmo, no neber to!

Jelikož jsme děvčata aktivní a hlavně Češky (Španělku jsme stáhly s sebou), rozhodly jsme se využít možnosti navštěvovat tzv. Free classes angličtiny. Zadarmo, no neber to! Po telefonu mi bylo sděleno, že místa ještě jsou, tak jsme se druhý den vydaly do Learning centra. Bylo to až na samotném okraji Leamingtonu, kde i lišky dávají dobrou noc, a samotná budova vypadala jak skladiště. Nikdo o nás nevěděl, tvářili se dost prapodivně a z mé odpovědi na otázku s kým jsem mluvila po telefonu nebyli chytřejší, "I don´t know, with some man." Načeš si to k nám přitančila paní v podivně plandavé sukni mluvíc stylem "are you an idiot?" nám vysvětlila, že kurzy jsou plné, ale že nám může nabídnout kurz matematiky. Asi až po třetím zopakování mi došlo, že tu matiku opravdu myslí vážně, ne nepřeložila jsem si to blbě, prý že nám to pomůže, když uslyšíme lidi mluvit anglicky a budem muset mluvit anglicky. Nu což, poprosily jsme o trochu času na rozmyšlenou, ale už předem mi bylo jasné, že jdem do toho. Zadarmo, no neber to!

český puding!

Mno,další na řadě byl test z matiky, aby prý věděla jaký jsme level. Na začátku byly fakt primitivní příklady, jako poznat které kalhoty jsou delší nebo zakroužkovat 20 penci, ty poslední příklady už byly malinko těžší, ale to jen proto, že člověk neměl u sebe kalkulačku. Paní se dušovala, že v jejích hodinách budeme muset přemýšlet anglicky, no nevím, já si vesele počítala pořád v češtině a ne že by mi to dělalo problém :D Po odevzdání testu se paní koukla jen do jednoho a přišla s tím, že tedy určitě budeme v pořádku, že se do kurzu přihlásit můžeme, ale že nám to ani nebude opravovat, protože bychom to měly skoro všechno špatně, jelikož jsme napsali libru za číslo a že tady se to píše před číslo. Wtf?! Tak jsem paní vysvětlila, že nechápu kam koukala, ale že já to rozhodně napsala správně. Běžela se kouknout, zjistila, že mám pravdu a poznamenala, že to stejně nebude opravovat, protože nemá čas. No výborně :D

První hodina měla být ještě týž den, ale já nemohla, protože mi děcka měly přijít ze školy výjimečně dříve. Osudová chyba! Nicméně Barča šla a odteď budu tlumočit její zážitek.

Úvodní otázka: "Tak třído! Kdepak se všude můžeme setkat s čísly?" Toto cvičení zabralo 15 minut. Nejdříve to ústně rozebírali, při čemž se všichni ostatní aktivně hlásili div nepřekřikovali. Složení matematické třídy čítalo od nejmladších členů přibližně 20 a něco, přes padesátníky až po šedesátníky. Ve druhé části si každý ty odpovědi psal na papír a pak je nahlas přečetl. Dále bylo rozebíráno a vysvětlováno téma šikany, co je to šikana, kde se s ní lez setkat a pak se volně přešlo k požárním směrnicím. Jak se zachovat, když vypukne požár a kde jsou únikové východy, samozřejmě s názornou ukázkou. Načež následovala 15 minutová pauza pro úplné vyčerpání publika :D
Po přestávce paní učitelka žáky povzbudila větou: "Tak si dáme aktivitku!" Vyklidila židle a n stůl poskládala papírky. Na jedněch byly značky jako sluníčko, žehlička a různé další značky. Na dalších papírcích byly vysvětlivky a úkolem bylo je přiřadit k sobě dle příkladu sluníčko...je krásný den,slunečno. Bára na to nevěřícně koukala opodál, ale paní učitelka se nedala a prohlásila: " Tak žáci, udělejte Báře místo, ať se může přidat." Vrhla se tedy na přiřazování kartiček k sobě, ale paní vedle ní se to zřejmě nelíbilo a všechno to seřazovala znova do úhlednějších kupiček. V průběhu hodiny každý žák dostal 3 barevné kelímky, červený, oranžový a zelený, s instrukcemi. "Pokud budete šťastní, dejte na stůl zelený kelímek, pokud si nebudete vědět rady, dejte na stůl oranžový kelímek a pokud budete úplně v koncích, dejte červený."

Passion and pain, tak tam bych rozhodně šla :D

Nakonec žáci dostali test. Příklady otázek:" Které z těchto 3 druhů kalhot jsou fialové." Obrázek ulice, na jedné straně domy se sudými čísly a na druhé straně s lichými. Pošťák drží dopis adresovaný číslu 17. Na které pak straně se dům nachází? V půlce bylo napsáno, pokud se dostanete až sem, zavolejte svého učitele. Bára dostala kalkulačku, protože další příklad ala sečtěte tyto čísla a určete, zda je výsledek sudý nebo lichý, 7+11, by bez ní sotva vypočítala. Jelikož se Bára dopracovala ke zdárnému konci jako první a v obrovském předstihu, dostala ještě dvě osmisměrky, aby se nenudila. Další dostala za domácí úkol.

Perlička nakonec, všichni ostatní účastníci byli Britové. Ne, nebylo to zvláštní škola, ani žádná tomu podobná. Teď si říkám, jestli tam to další úterý náhodou nejít se přesvědčit na vlastní oči :D

Moje kuchařinky :)

Mimo jiné Big Tim...

Říká se, že od lásky k nenávisti je jen krůček a já to tu začínám pořádně nesnášet :D Za prvé, nic nestíhám, pořád je co dělat, kam jít, co vidět. Když teda zrovna nekrmím kočku Toma, co mi malá nainstalovala do mobilu a teď se o něho nestará, takže ho krmím a dávám na záchod já :D Za druhé, nechápu, naprosto nechápu proč tady mají tolik skvělých a mnohdy fakt levných obchodů :D V neděli jsme se s holkama vydaly na další výlet do Coventry, tentokrát autem a za nákupy.

Well, Coventry je tady považováno za hrozně hnusné město, ale já bych ho přirovnala k Ostravě. Prostě samý obchod, samý panelák, moderní (ok, Ostrava moderní fakt není :D). No a uprostřed tahle kráska....Coventry cathedral...

Coventry bylo během druhé světové války vybombardováno, proto tolik nových budov, a samozřejmě taky takhle katedrála. Nicméně má své kouzlo, nádherný architektonický skvost. A spolu s ní i tenhle (nepamatuju si čí byl) kostel...

Utratily jsme tak miliondvěstěpadesát peněz a vesele jely domů přes nejnádhernější vesnici, Stoneleigh, jakou jsem kdy viděla! Tam se prostě musím vrátit a nafotit to!

Dneska taky proběhla moje první hodina angličtiny, respektive přípravného kurzu na IELTS, což je test, který musím složit na 7/9 bodů, kdyby tady chtěla zůstat a pracovat v nemocnici. No, víc než že bych se něco naučila to bylo spíš zábavné. Nás učitel nazývá sebe samého Big Tim. A ano, je všechno to, co se člověku vybaví, když si pod tímhle jménem někoho představí. Really big, funny, neskutečně energický, pobíhá po místnosti a dělá piruety ( představte si 150kg chlápka udělat piruettu, Big Tim to dá v klidu! :D) dělá si naprosto ze všeho srandu a tak v 80% jeho vtipy nikdo nechápe, protože je to takový ten humor ala naše vtípky o prezidentovi nebo Cimrmanovi, taky je nikdo jiný než Čech nepochopí, ale on se tomu zvládne zasmát sám a jeho styl je tak strhující, že se nakonec smějeme všichni taky. Je to spíš víc herec než učitel :D

BT: Sooo...Lenka...your name sounds like Russian, but you don´t looke like Russian.

L: No, I am not! (to mě fakt naštval, proč nás Čechy každý háže do jednoho pytle s Rusy!)

BT: Sooo...

L: Any other guess?

BT: You don´t look like Dutch either....or Romanian...hm...you don´t look like Polish...

L: No, but you are quite near...next to the Poland...

BT: Slovakia?

L: Nearly...

BT: Czech! Oh, hm....so there were Czechoslovakia once...when you split up to Czech and Slovakia, do the O also has it´s own country? :D

Rugbyyy!!

Páteční den byl velice výživný! Ať už po stránce psychické, nutriční či vzdělávací, potažmo sportovní.
Ráno jsem malou nemohla dostat od počítače a až pohrůžka s vypnutím internetu pomohla. Pak za mnou přišla, že jí bolí hlava.
"Tak co budeme dělat?"
"Nevím."
"Chceš jít do školy?"
"Nevím."
"Chceš zůstat doma?" (s tímhle jsem vážně váhala, protože mi bylo jasné kam to povede :D )
"Nevím."
"Chceš zavolat mamince?"
"Nevím."
Oh my God! Tak to ne, řekla jsem, že se jde a že jestli jí to bude bolet, zajdu pro ni do školy dříve.
10 minut před odchodem do školy dojdu do jejího pokoje a ona v pyžamu!! "Ty nejsi oblečená?" S kyselým výrazem se začala oblíkat a spěchaly jsme do školy! No super! :D Jako nevím, ale já v jejích letech dokázala zahrát větší divadlo a vždycky jsem dosáhla svého :D

Ještě že nás pak s holkama čekala velice výživná snídaně Britského typu :D

No a odpoledne tak dlouho očekávaný a dokola omílaný zápas Rugby! Letošní mistrovství světa hostí Anglie. Navíc moje rodina je do rugby docela zainteresovaná, mladý ho hraje (s "obrovským" nadšením nutno poznamenat) a HF je bankéř klubu nebo něco v tom smyslu a už před dvěma měsíci mi bylo řečeno, že moje účast je povinná. Bohužel ne na tom opravdovém zápase na stadionu v Londýně, ale jen na obrovské sešlosti v klubu, kde se zápas měl promítat na velkém plátně venku. Což ale asi nijak nic neznamenalo pro mladého, který, i když to byl jeho klub, co to pořádal, se rozhodl zůstat doma i přes veškeré prosby a vyhrožování rodičů. Jeho smůla! Já byla natěšená víc než on, jelikož jsem rugby nikdy neviděla.

Jsme tu! Tolik lidí, jídla, obrovské hřiště plné dětí v dresech! Wow! Ještě hodina do zahájení. "Chceš pivo?" pta se HF. "Anoo." "Malé nebo velké?" To se vážně musí ptát!! Oh! "Velké, prosím!" A HF odkluše, musí být asi fakt nadšený! :D Pivo, po minulé zkušenosti kdy letělo do koše, se kterou jsem se svěřila HF, jsem se tomu rozhodla dát šanci s tím, že HF koupil opravdu to, které je dobré. A taky že bylo, no na naše nemá, ale chutnalo mi. Takže dneska tomu dávám šanci znova! A přešlap, zas ty kvasnice, ale tentokrát jsem se k tomu propila a dala si další :D

 7 hodin! Zahajovací ceremoniál začíná! Teda, what?! Vidíme jen tohle:

Tak prý není dostatečná tma, abychom to mohli vidět na obrazovce. Tak to teda ne, těším se na to neskutečně, bude tam přece i královská rodina, takže se (podotýkám jako jediná ženská mezi 30 chlapama, zbytek neuznal za důležité vidět to a klábosí venku) nasáčkuju pod nějaký stan kde je televize, ale nejde zvuk. No super! Jdu teda do budovy, kde je další televize a tady už to tedy funguje. No to se angláni moc nevyšvihli :D Ani se zahajovacím ceremoniálem, zajímavý je tak maximálně zrzeček princ Harry a jeho proslov, při kterém se tváří důležitě, jak kdyby šlo o otázku života a smrti!

Už se dostatečně setmělo a zápas začíná: Anglie versus Fiji. Zní Anglická hymna a všech tisíc lidí stojí a zpívá. Krása.
 "Uf, ti chlapi jsou fakt obrovští, ty stehna, ty bicepsy a tricepsy, no nechtěla bych se s nima dostat do křížku. A ti rozhodčí jsou oproti nic fakt vtipně malí :D"
"Sakra, já si nenastudovala pravidla!" Prvních 20 minut se snažím to odkoukat, co teda je špatně a co dobře.
"Šmarjá, oni ho zvedli normálně do vzduchu za nohy a hlavu má na zemi, ale balon drží! Otřes mozku, to je jasné! Nechápu, že po každém střetu aspoň jednoho neodvezou z hřiště na nosítkách!"
Neskutečně agresivní hra.
"Proč mají ti chlapi ty čelenky. Aha, to nejsou čelenky, ale pásky, které jim přilepí uši k hlavě, aby se o nich nemohli zachytit soupeři při střetu."
"Uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa." ozývá se a já nechápu, ale křičím taky. " Aha, to jsme asi skórovali,ok."
No zahajuju taktiku dělat to,co dělají ostatní, tleskat tehdá, když tleskají ostatní :D
Penalta. Fajn, to znám z fotbalu. Hergot, ale tam není žádný brankář :D To snad ale nemůže být tak těžké kopnout ten balon prostě mezi dvě tyčky. Tvl, říká se tomu vůbec balon?! Že já vůl si nenastudovala ty pravidla! :D Kdy bude už konečně poločas?! Chce se mi na záchod a je mi kosa. Fajn, 20 min to není, ani 30, ve 40té minutě už si začínám říkat, že to snad nikdy nepřeruší :D
Občas mi přišlo, že jsou ti chlapi jak takoví ti mravenečci spojení za zadky v houfu a neustále se přemisťují. Taktika no :D

Nakonec jsme vyhráli 28:11 a já pochytila aspoň základy :D

Xenophobe´s guide to the Czechs I.

Finally! Dostala jsem se přes veškeré své vlastenectví, které se ve mě objevilo neznámo odkud, k nahlédnutí do Xenofóbova průvodce. Mno. Musím s nelibostí uznat, že některé věci tam autor vystihl opravdu bravůrně, některé další jsou poněkud trapné a nevidím v tom žádný vtip :D Český HUMOR tam je charakterizován přibližně takto (ne,že by to nebylo výstižné :D) :

Jsem tady sice krátce, ale opravdu nesouhlasím s tvrzením, že Britové jsou hrozní suchaři. Ano v jistých věcech, jako je chování se na veřejnosti, oblékání jsou konzervativní a svoje soukromí si střeží opravdu hodně (při příjezdu jsem slyšela historku, že si jedna jejich známá, když hlídala děti, vlezla k nim do postele a četla jim, a to by prý Brit nikdy v životě neudělal, takové narušení soukromí!). Ale humor jim rozhodně nechybí. Dokonce humor HF je neskutečně podobný tomu českému, no, popravdě, možná si ho pletu s tím černým, medickým :D Ale u večeří, což je prakticky jediný čas, kdy se s ním já potkávám, ležím většinu času pod stolem. Ne, alkoholem to není, dneska jsem zas dostala jen na dně skleničky! Ale smíchy :D

S: Tati,stojí ti vlasy!
HF: It´s cool, isn´t it?

Je pravda, že to občas přežene:
S: Mami, ty máš hrozně starý a nemoderní iPhone! Měla by sis koupit nový iPhone 6!
HF: S, takže pokud to takto u tebe ve světě chodí, že když je něco nemoderní a obnošené, tak to jdeš vyměnit, neměli bychom tě vzít do města a vyměnit tě za nějakou novější holčičku?

Jako další vlastnost se tam probírá ZÁVIST:
God and Saint Peter were walking the Earth. It was a cold night and they were looking for a place to put their heads down. Everywhere they were refused, until they reached a dilapidated cottage where they were received with kindness and even with a share of simple food. God revealed himself and offered their hosts anything they could possibly wish for. "Lord, we have nothing but a pair of old hen, while our neighbour has nice, young goat. Every day it gives them two litres of milk..."
"You´d like the same? " interrupts God. "No," replies the villager. "We want their goat to die."
Netřeba komentáře :D

Trošku vtipkují o našich papučích (Čechy), pantoflích (Brno a okolí), cuklích (Severní Morava) (divím se, že ne o ponožkách v sandálích :D):

Nechybí ani politika:

"An unemployed gypsy pays a reluctant visit to the employment office and says "I want work, I want a job." The clerk looks at him in astonishment and offers him a super excutive position with huge salary, his own office, a company limousine and dishy secretary. The shocked gypsy shouts angrily "Are you taking the mickey?!" "Yes I am," says the clerk, "but you started it."

Taky trochu pohoršující tvrzení v souvislosti s Německem:

 A nakonec něco o lásce :D

To be continued....

Nejen světlé dny tu jsou.

Líná huba, holé neštěstí, aneb jak se dokáže za jednu minutu 14 dní spokojenosti změnit v noční můru. Přijela jsem sem s tím, že mi moje rodinka zaplatí kurz angličtiny jako dodatek k pravidelnému kapesnému. Ale na moje pošťouchnutí, že jdu zítra zaplatit kurz, se mi dostalo odpovědi:OK. A nic, žádné peníze, žádná domluva nic. Panika! Hned jsem běžela kouknout do "smlouvy" a ono to tam nebylo!! What!? Nastalo peklo neskutečné, kolotoč myšlenek od "co je to za podraz", "v téhle rodině nebudu", "proč mi to platit nebudou, když předchozím to platili", přes zoufalé výkřiky "neeeeeeee", tupé zírání do stěny, po představy, jak si tady složitě hledám další práci nebo dokonce odjíždím domů! Na facku! Protože, kdyby mi ho neplatili, na kurz by padla polovina mojí výplaty, minimálně. Další den jsem se hodlala zeptat, tak jak to teda bude. Probdělou noc jsem dospávala ráno po odvedení malé do školy, kdy jsem si cestou stihla postěžovat au pair z Finska :D Takovéhle dny, plné černých myšlenek, jsou prostě předurčené k tomu, aby se člověku nedařilo. No, rozhodla jsem se pojistit si tu nepříjemnou otázku ohledně peněz tím, že jim udělám na večer dezert, kdyby se moc naštvali :D Dovedla jsem malou ze školy a říkala si, joo,mám ještě 20min času, než ji povedu k tutorce, spatlám ten dezert. Ještě jí říkám, že tam máme být na půl 5 a za 5 minut jsem si řekla,že stačí, když vyjdem v 16:40, za 20 min jsme tam, máme ještě rezervu. Naprosto nechápu, jak jsem to mohla tak zpackat :D Po chvíli cesty si uvědomím, že jsme hergot o 15 min late! A tak zdrháme jako o život. Následoval kolotoč omluv jak paní Tutorce, tak HM. To už jsem měla i černo před očima, nevím jestli z toho běhu, nebo z představy, že jsem to zmastila ještě víc :D Dolezu domů a za 40 min mám mít večeři, jelikož malá se přiřítí domů, potřebuje večeři mít na stole než se zas rychle přesune do kroužku malých skautíků. Postavím vodu na rýži a volá HM, že musím malou vyzvednout já, že se zasekla v práci. S hrůzou v očích a tím, že mám z večeře velké kulové (vlastně je tam dezert :D), běžím zas zpět pro malou. Doběhnem domů a já tančím ladně (ve skutečnosti tam zmateně pobíhám,teče ze mě pot a vypadá to tam jak po výbuchu ne jedné, ale dvou atomových bomb) po kuchyni a chystám večeři pro děcka. Po tomhle je mi už jedno, jak ten rozhovor o penězích dopadne, vážně, jsem kaput! Každopádně to dopadlo ucházejícně, tak na půli cesty, ale ono se to nějak zvládne. Já to nějak zvládnu.

Ale dezert chutnal naprosto všem, i malá si přidala. HF dokonce poznal, že je to triffle. Konkrétně Sherry triffle bez sherry - byla podána stížnost a tak HF dotáhl ze sklepa flašku sherry, oni v tom baráku maj snad úplně vše :D Nalil mi jen půlku toho, co jim, na to jsem zas chtěla podat stížnost já! Ale asi si myslel, že po dvou decích vína už mám dost :D

Mimochodem oni tady nevedou pořádné deci jako máme my, ale míra v restauracích je 175ml a 250ml :D

Česká verze a okopčená anglická! Ale když se malá měla v sobotu podělit o svou svačinu, kdy s sebou měla jednoho Brumíka a jednoho Barnyho, s jinou holčinou, dala jí Barnyho a nechala si Brumíka, byla jsem pyšná!

Dneska jsem ještě Sandrin dávala lekce němčiny :D Respektive, chtěla, ať jí něco řeknu a ona to pak opakovala. Naprosto vím, jak se cítila Phoebe, když učila Joeho francouzsky! :D :D Ó fuf!!

https://www.youtube.com/watch?v=uR-Logy_3Fs

Češky v Inglandu!

Pravděpodobně na dlouhou dobu poslední slunečný den jsme se s Bárou, českou au pair, kterou mi tu seslalo samo nebe, rozhodly využít na výlet!

 „Dabldekrem“ do vedlejšího historického města Warwicku a jeho proslulého (minimálně v tomto okolí) Warwick castle. Mno! Mělo to pár háčků :D Za prvé zjistit, na kterou stranu ten bus jede a pak z které strany silnice, to byl nadlidský úkon :D Ono totiž to pověstné „look to the left“ značení mají jenom v Londýně, a tak člověk opravdu často tápe, z které strany přijede auto, natož autobus :D Po 10 min zkoumání jejich „tájmtejblu“ jsme se rozhodly zeptat nějaké babi a konečně nastoupily do busu, který, světe div se, nebyl doubledecker! Chjo! Další věc, kdy vystoupit. Oni tady totiž nevedou značení zastávek na zastávkách a celkově jízdní řád vypadá asi takto: Název linky, dvě města, pak 9:30 a každou hodinu až do 17:30 a 9:15 a každou půl hodinu až do 17:15. Thanks a lot! Vystoupily jsme tedy tam, kde jsme uznaly za vhodné, což bylo o zastávku později v nějaké zapadlé čtvrti a na cestu se opět musely ptát. 

Must have fotka!

Jak už jsem psala, Warwick je historické město plné kostelů, jejich věžičky vypadají přesně tak, jak by si každý představoval hrad. Takže orientace dle čnících věžiček byla dosti nepřesná a my to tam prolezly dvakrát křížem krážem a na potřetí našly hrad :D Bylo mi řečeno, že vstup na hrad je příšerně drahý (20 liber) a že si máme počkat na slevové vstupenky ze zadní strany cereálíí :D Ale že můžem jít aspoň do zahrad a projít si okolí! Oukej! Why not! Přece nebudem platit nekřesťansky drahé vstupné, když to pak můžem mít levnější! Pche! Jenže kudyma do zahrad…když už jsme potkaly asi čtvrté parkoviště a šly už 20 min, rozhodly jsme se opět zeptat pána řídícího dopravu na parkovištích. Poslal nás samozřejmě zpět, odkud jsme přišly. No! Tam jsme zjistily, že do zahrad se teda bez zaplacení vstupného nedostanem, a tak jsme před ceníkem dumaly, co dál. Asi jsme vypadaly dost znechuceně, nebo chudě :D Přišel k nám pán a dal nám šest vstupenek s tím, že oni teď přišli z hradu a že máme zkusit, jestli to nebude fungovat znovu. S tím, že nemáme co ztratit, jsme šly k terminálu. Samozřejmě nefungovala ani mě, ani Baru, tak jsem tam pro jistotu nastrkala i ty ostatní 4, protože, co kdyby náhodou, že?! :D Takže nakonec jsme z hradu viděly vlastně jenom toto :D

 Nakonec jsme si ale aspoň vlezly do pár kostelů v rámci Heritage open days, poslechly si skvělou kapelu a zakončili to relaxem u řeky Avony v parku a následně na kafi v Costě J

St. Marys church

Chtěla jsem se na něm projet, slibovali dechberoucí výhled z řeky na hrad,ale opět,moc drahé :D

Že prý její vysněné povolání :D