Celý tenhle týden jsem se tak nějak vzpamatovávala z dvoutýdenního pekla. Všechno se to samozřejmě nakupilo dohromady. Samo se to, že? :D Ono celkově se do mého obvyklého týdenního programu horko těžko vměstnává cokoliv dalšího. V mojí další práci mám smlouvu na dva dny v týdnu, ale poslední dobou jsem dělala min tři, někdy i více. A když je den, kdy jsem v obchodě, tak je to celkově s aupair prací víc než 12ti hodinový zápřah a pak jsem ráda, že se v 10 dovalím do postele. Mimo to jeden den v týdnu ještě dobrovolničím v Charity obchodě a pak samozřejmě jednou týdně úklid celého domu a víkendy se snažím mít taky nabité, ale spíš už jen zábavou :) No a pak když se ještě máte učit jak na anglickou zkoušku tak na pohovor a pak na oboje jet pěkně daleko....ale všechno popořadě :)
Takže prakticky jsem v jednom týdnu měla stihnout anglickou zkoušku, pohovor v Londýně s GMC a pracovní pohovor v Manchesteru. Týden, který tomu předcházel, byl naprosto hrozný. Nevěděla jsem, co se mám dříve učit, jestli angličtinu nebo medicínu. Protože, upřímně, 3/4 roku jsem se na žádnou učebnici medicíny ani nepodívala, natož abych ji otevřela a učila se, tudíž mi přišlo, že se všechno vypařilo se sdělením verdiktu "Máte internu. Jste doktorka." No nejdříve přišla na řadu zkouška z angličtiny. Ani se neodvažuju spočítat, kolik už jsem do ní vrazila peněz a kolik nervů mě to stálo, a tak jsem se rozhodla o ní nikomu neříct. Dělalo mi dost velké potíže se s tím vypořádat sama, natož ještě pořád odpovídat na dotazy "a už to máš? a kdy tam znova pudeš? a co budeš dělat? a to je fakt tak těžké?" Změnila jsem centrum, kde se zkouška psala. Nemůžu říct, že by ten test byl lehčí, ale celkově ta atmosféra byla o hodně uvolněnější, komornější počet lidí, no a vyplatilo se,protože jsem ji konečně napsala na požadovaný počet bodů :)
Druhý den jsem hned napochodovala do práce a v pondělí jsem měla naplánovanou cestu do Londýna na schůzku s Lékařskou komorou, což měl být vlastně jen ID check a ověření originálních dokumentů. Hm. To bych si ale ráno nemohla uvědomit, že já blbec jsem si o originál překladu diplomu, který jsem si nechávala dělat v Praze, vlastně vůbec nezažádala a tím pádem tam nejspíš jedu zbytečně. Háček byl v tom, že jsem na základě schůzky měla dostat registraci u lékařské komory bez licence k praxi (k té potřebuju anglickou zkoušku) a tu registraci po mě požadovali na pracovním pohovoru v pátek. Lístky jsem měla koupené, takže jsem i přes to jela, rozhodnutá to uhrát na to, že jsem jim ten originál poslala už na začátku místo kopie, a protože jsem to posílala do jejich kanceláře v Manchestru, naivně jsem doufala, že to nepůjde dohledat. Samozřejmě mi tu registraci nedali. Jupí! Cesta jak si ověřit pravost překladu diplomu byla ta, že napíšou email překladateli a ten jim to potvrdí. Fajn. Takže jsem celé odpoledne strávila obesíláním a obtelefonováváním překladatele a lidí na Lékařské komoře, ať se to stihne vyřídit do pátku. Samozřejmě nestihlo :) V Londýně jsem ještě stihla navštívit Kyoto gardens, které jsou sice maličkaté, ale nádherné :)
Další dny jsem strávila v práci a učením se po nocích a v pátek se vydala do Manchesteru na pohovor, od kterého jsem naprosto netušila, co mám čekat. Pohovor to byl s Foundation školou do Foundation programu. Abych to trochu osvětlila, tato škola má pod sebou přes 10 nemocnic a pro tyto nemocnice přijímá Junior doktory, většinou doktory po škole nebo v posledním roce školy. Na základě pohovoru a přihlášky jsou doktoři obodováni. Další body se pak dostávají za tzv. Preferencing, kde si každý kandidát napíše, do které nemocnice by chtěl nastoupit. Celé tohle je pak předáno nemocnicím a ty se rozhodnou jestli a kolika doktorům nabídnou místo. Tak jsem to aspoň pochopila já :D
No celý ten výlet byl jedna velká komedie, teda aspoň ze začátku. Nejdříve jsem po cestě na vlak zjistila, že se mi přes noc nenabil mobil a já při tom na něj spoléhala, že mě navede z vlakového nádraží na místo konání pohovoru. Ha, no nic. Celý pohovor se konal na fotbalovém stadionu Manchester City a já se rozhodla tam dojet tramvají. Tak jsem si koupila lístek, nastoupila a v domnění, že cesta bude trvat deset minut, jsem se posadila. Po 10 min a žádné známky stadionu jsem si řekla, že bych měla zkontrolovat, kam vlastně jedu. Ano, sedím ve správné tramvaji, ale hergot jedu na opačnou stranu!! Nějakým zásahem shůry jsem měla hodinu a půl rezervu, takže jsem si hezky vystoupila, přešla na druhou stranu a jela zpět. Ke stadionu jsem dojela tak za 5 min začátek pohovoru a zjistila, že ten stadion je oooobrovský!! Ale neskutečně! Tak jsem se zeptala, ale navedli mě napoprvé špatně, nicméně napodruhé už to vyšlo. Měla jsem v plánu se před pohovorem přezout z balerinek do bot na podpatku. A jelikož jsem nestíhala, tak mě nenapadlo nic lepšího, na facku vážně!, než si ty boty přezout ve výtahu. Samozřejmě jsem si stihla přezout jen jednu a v domnění, že až vystoupím tak tam budu sama před nějakou recepcí, jsem se vybelhala z výtahu ověšená taškama a botama a překvapení! Koukalo na mě cca 40 párů očí! S pocitem ala totální hňup jsem se narovnala, doširoka usmála a odkulhala na stranu, kde jsem dokončila přezutí.
Samotný pohovor pak probíhal tak, že nám dali 15 min na přečtení dvou klinických scénářů a napsání si poznámek. Ty scénáře vypadaly asi takto...
1. Je půlnoc a sestra vás volá k 80-ti letému muži, který byl přijat pro operaci tříselné kýly, a momentálně si stežuje na zhoršující se dušnost.
2. Jste na pohotovosti a přivezou vám ženu. Stěžuje si na ukrutnou bolest v nadbřišku a zvrací. Na břichu má jizvu po slepém střevě, ale není hmatná žádná rezistence. Nelze dostat podrobnější anamnézu, ale z dechu jí lze cítit alkohol.
No a pak jsem každý ten případ 15 min diskutovali s doktorem. Co uděláš? A co pak? A pak? Musím přiznat, že když jsem si pročítala anglickou učebnici, tak mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, protože bohužel to nebyla jen latina s anglickým přízvukem. Občas tam byly i odlišnosti v přístupu k pacientovi, což jsem se snažila si vtlouct do hlavy alespoň u život ohrožujících stavů. Nakonec jsem třeba doplatila na odlišný management, například o pankreatitidy se tady starají chirurgové a ne interna. A na pár dalších blbých chyb nebo postřehů moc pomalých, pramenících hlavně z toho, že jsem vyšla ze cviku. Když už jsem si vzpomněla, co k tomu říct z medicínského hlediska, tak jsem hledala výraz anglický nebo ho vyslovila úplně blbě. No co k tomu dodat, je to ve hvězdách a teď nezbývá než čekat :)
Dnešní článek bude napěchovaný hlavně fotkama :) A proto nejspíš omezím fakta o místech, která jsme navštívili, ty si koneckonců člověk může vyhledat sám, pan google ví vše :) Bohužel při prvním pokusu použít foťák jsem zjistila, že paměťová karta zůstala v PC doma!! Na facku fakt! Takže fotky jsou z mobilu, čili občas mázlé :/ Výlet jsem naplánovala tak, ať toho stihneme co nejvíce...samozřejmě :D Tentokrát jsem se ale trochu bála, že jsem to přehnala a my budeme lítat od jednoho místa k druhému, ale vůbec se tak nestalo a my stihly dosyta nadýchat atmosféru každého z nich :)
Naší první zastávkou byla malinkatá vesnička Upper Slaughtery v kraji Cotswolds, který je proslulý všude ve světě :) Nedávno jsem měla zákaznici z USA, která mi tvrdila, že tam tento kraj znají všichni :) A je proč! Fotky mluví za vše a jen malé podotknutí...jedna z mnoha věcí, čím je tento kraj výjimečný je fakt, že domečky jsou postaveny ze žlutých cihel, kdežto ve zbytku Anglie panují spíše červené cihly nebo šedé :)
Nemůžu si pomoct, ale tahle vesnice byla prostě kouzelná :) Sjely jsme z hlavní silnice, navigovány navigací, a s každým metrem se silnice zužovala, domy vytrácely a najednou okolo byla jen pole s řepkou a lesy. Silnice už byla úzká tak, že se tam sotva vlezlo jedno auto a já už chtěla nadávat na náš ženský orientační smysl GPS kam nás to vede! A v tom jsme začaly sjíždět z velkého kopce a před námi se najednou rozprostřela tato malá vesnička :)
Sice bylo brzo ráno, teda 9 hodin, ale ve vesnici jsme nepotkali živou duši...no až na pana řidiče firmy Ocado, což je firma, která doručuje nákup, který nám s chutí chtěl neustále pózovat. No a já si zapózovala u budky, která nebyla ale vůbec obyčejná budka! Byla to budka s defibrilátorem, které ve vesnici s 20 domky byly dvě! Z toho lze usuzovat na věkový průměr obyvatelstva a dojezdovou dobu sanitky :D
Po malém občerstvení jsme zamířily dál...směr BATH! :) Město je postaveno kolem přírodních horkých pramenů a svou největší slávu zažívalo hlavně v době alžbětínské, kdy město bylo výletním hlavně pro bohaté lidi a z kteréžto (ha, přechodník! Jestli jsem ho použila blbě, tak se omlouvám :D ) se dochovaly architektonicky zajímavé stavby...například Royal Crescent...
....Circus....
...Pulteney Bridge...který je známý jako jeden ze čtyř mostů na světě, které mají po celé své délce obchody...další takový je v Itálii třeba :)
Roman Spa. Největší turistická atrakce ve městě a právě proto jsme se tam nešly podívat...obrovská řada a vysoká cena :/
...další známou dominantou je Bath bun :D Pardon, ale prostě vánočka s kandovaným ovocem :D
...Bath Abbey...
Thermae Bath Spa...moderní lázně na střeše budovy, založeny 2006 a hodinka za 35 liber, no neber to :) Nicméně i tak jsou zarezervovány týdny dopředu :)
Narodila se tu Jane Austenová a za mlada tu se svou rodinou přebývala, ale prý Bath hrozně nenáviděla a byla nadšená z toho, když se její rodina po čase odstěhovala pryč :)
Po Bath následoval Bristol, kde jsme se jen jely večer ubytovat. Nicméně měly jsme ještě dost času a tak jsme Bristol přejely a jely k moři...kde nás čekal samozřejmě odliv :D Jenomže Bára tak hrozně moc si chtěla jít zaplavat a nedbala na mé rady (které jsem si přečetla z cedule: Při odlivu pozor na měkké bahno :D ) a dopadla takto...
Ubytování v Bristolu! :) Ne že bychom si chtěly takto žít na vysoké noze, ale bohužel dva týdny předem bylo všechno vyprodáno a horko těžko jsem našla aspoň tohle...za 98 liber pro všechny 4. Nic moc levného, ale na druhou stranu, uvařily jsme si tam večeři a ráno snídani, kterou bychom jinak lovily někde po městě :) S večeří pak zasedly k finále Eurovize, které, jak mnozí víte, dopadlo dost hrozně...já u toho ztratila 10 let života a už se na to nikdy nepodívám! (čti: příští rok zase! )
Bristol, město známé pro své grafitti, street art umění a hlavně jméno Banksy, který odsud pochází :)
Ty kužely jsou mega těžké, takže naprosto je mi záhadou, jak to tam nahoru někdo dostal :D
Bristol Cathedral a před ním stojící Shoe Tree. Nikdo pořádně neví, proč je strom obsypán botama...prý to ale zcela jistě není známka v okolí se potulujícího drogového gangu :D Jedni se přiklání k vysvětlení, že boty jsou volně k dostání pro bezdomovce...druzí se spíš přiklánějí k faktu, že okolí je přeplněné skateboardisty a tento koníček je náročný hlavně pro boty...a tak prostě když už jsou ošoupané, hodí je tam :D
Theatre Royal, nejstarší fungující divadlo v zemi založené roku 1766.
SS Great Britain and Floating Harbour. I když Bristol není vyloženě přímořské město, tak přeci jenom procházkou kolem kanálů a v přístavu se ten pocit dostaví :) SS Great Britain je první loď s železným trupem a poháněná lodním šroubem na světě :) Byla postavena roku 1843 a plavila se hlavně do Ameriky a do Austrálie.
Clifton Suspension Bridge a Clifton Observatory. Most je dominantou města a je od něj nádherný výhled široko daleko :)
Byl navržen architektem, který v té době měl jen 23 let a bohužel se dokončení nedočkal a most byl otevřen několik málo let po jeho smrti. Za přejetí po mostě se platí jedna libra :)
