První týden "doktorování" v Anglii :)

Sedím ve svém stísněném pokojíčku a rozjímám nad tím, jaký vlastně byl můj první týden. Popravdě, hodně jiný, hodně zvláštní. Byly chvíle, kdy jsem jen s otevřenou pusou zírala, a byly další, kdy jsem měla nedaleko k slzám, ale popořadě....možná to jen shrnu v pár bodech, co tu ty začátky obnášejí a co je tu jinak než u nás :)

• První dva dny. To je tzv "Trust induction" - což v podstatě znamená úvod do jejich ideologie, co jako Trust oceňují, jejich motto, pouštěli nám videa, dělali jsme různé workshopy, ředitel nemocnice nás na videu přivítal a na konci jsme měli seminář o Demenci ( aby všichni věděli, že pacient trpí demencí, tak se jim na postel připevní motýlek jako poznávací znamení). Druhý den jsme měli základy první pomoci, BOZP. Oba dva dny jsme měli zdarma jídlo a pití. To bylo trochu odlišné od toho, jak tu normálně doktoři začínají, protože já měla tu induction dohromady se všema zaměstnancema, co zrovna nastupují. Jinak to mají doktoři pospolu.

• E- learning: Na konci druhého dne nás usadili k počítačům a na všechna témata jsme měli ještě e- learning a na konci test, plus doktoři měli dalších milion dvěstěpadesát e- learningů navíc - lidská práva, zachování soukromí pacientů, řešení konfliktů, zásady rovnoprávnosti, zásady dezinfekce, mytí rukou, management medicíny, transfuze krve a odebírání krevních plynů (na to jsou i školení jeden na jednoho), hluboká žilní trombóza, vypisování death certificate (za což se doktorovi platí cca 70 liber navíc a znamená to prohlášení smrti a vypsání samotného papíru).

• Slevy. Slevy. Slevy. Pro všechny pracovníky NHS je k dispozici několik slevových schémat, které můžou, ale nemusí využívat. První vypadá tak, že za poplatek 150 liber, dostanete proplaceno 100 liber ročně na očaře, 100 liber na zubaře (který je tady neskutečně, ale neskutečně drahý a bohužel ne každý si ho může dovolit), příspěvky na akupunkturu, chiropraktika, masáže, prostě každého doktora. Platí vám pobyt v nemocnici, je v tom i pojištění do zahraničí. Za menší zvýšení toho ročního poplatku se do schématu dají zahrnout i děti a manžel nebo přítel.  Další schéma se dá aplikovat na leasing na auto (30% sleva), mobil, oblečení, pobyty, prostě všechno, co si člověk dokáže představit. Holt NHS si svoje pracovníky neskutečně hýčká :)

• E - portfolio: Ještě jsem ho celé neměla možnost prozkoumat, ale je to seznam toho, co byste se měli za ten rok naučit, dovednosti, ale i znalosti, procedury...navíc vám doktoři musí vypisovat něco jako hodnocení, co vám jde, co ne, na čem musíte zapracovat, je tam několik kolonek na teaching, musíte vypracovat prezentaci, atd. Nejprve musíte dát dohromady něco jako sebehodnotící formulář, kde uvedete, co je vaše silná stránka, co slabina, čeho za ten rok chcete dosáhnout. 

• Clinical, Educational Supervisor: Educational supervisor je za celý rok jeden a Clinical, těch máte 3 celkově, na každém oddělení jeden. A opravdu na vás dohlíží. Ta moje momentálně dva v jednom, i Clinical i Educational, je Revmatoložka a chce, abych s ní jednou týdně chodila na kliniku, kde si budu vyšetřovat pacienty. 

• Teaching days: Každý čtvrtek odpoledne se všichni FY1 doktoři slezou do knihovny a máme 4 hodiny přednášek, teď jsme měli na předepisování léků například.

• ILS, ALERT kurzy. Všichni se povinně musíme přihlásit na kurz Immediate life support, ALERT je kurz jak rozpoznat akutní život ohrožující stavy.

• Služby tzv on call: Celý systém práce je postaven na tom, že máme 14 dní práce na oddělení a 14 dní služeb. Slouží se 12- ti hodinovky na akutních odděleních, denní  8:30 am - 8:30 pm, noční 8:30 pm - 8:30 am. A já mám tu první hned příští týden, aspoň že teda tu denní, ale i tak. Víc o tom nic moc nevím, což je možná dobře, jelikož už teď jsem po* :D Do těchhle 14 dnů jsou zařazeny i víkendy, ale je to třeba dva dny v kuse a pak den volno, po nočních dvou dnech jsou dva dny volna. 

Těch odlišností je ještě dost, ale to třeba až příště. Poslední věc, co tak nějak vyzdvihnu je jejich šílená posedlost guidelinama a zkratkama!! Oni prostě mají pro každé onemocnění zkratku, naprosto každé. Takže já jsem prostě většinu dne úplně ztracená a o volných chvílích studuju zkratky :D PCA, CVA, UTR, LRTI, LOC, LSW, CKD, PCP, MST, CTPA...atd,atd... A tím víc proto, že náš konzultant na oddělení je Ind a já mu prostě rozumím horko těžko...a vrchol všeho, oni mu nerozumí ani pacienti :D Přišla za mnou pacientka, jestli bych jí nemohla vysvětlit co teda s ní bude, že doktorovi nerozuměla :D Tak já, která tam byla druhý den, jsem jí vysvětlovala ve dvou větách, co jsem tak pochytila a to toho nebylo moc :D 

Já ani nečekala, že to budu mít lehké. Ano, všichni jsou hrozně nápomocní a hodní, ale holt je tu určitá bariera jak v medicíně (což z částí mám kvůli roční pauze, z části neumím každé slovíčko anglicky), tak v jazyku (buď nerozumím jejích cizímu přízvuku, nebo hodně silnému přízvuku, který tu mají Angličani, který je ale stejně neskutečně vtipný, takže se občas uchichtávám do dlaně :D ) a v neposlední řadě jsem hodně znevýhodněná tím, že všichni ostatní doktoři na mojí pozici mají náskok 3 týdnů a zdá se, že už vědí svoji cestu nemocnicí a oddělením, navíc "vyrůstali" s povědomím jak to v nemocnici chodí, já ne. Personál ode mě očekává, že už tak nějak vím, co a jak, a když na ně vybalím, že jsem tu první týden, tak na mě koukají, jak je to možné :)

PS: Normální pracovní doba je cca 8:30 - 17:00. To cca je tam proto, že prakticky můžete přijít kdykoliv mezi 8 a 9 :D

PSS: Ještě poslední vysvětlení...zmínila jsem Trust a NHS. NHS neboli National Health System je po celé zemi rozdělen na několik Trustů, cca krajů, a jeden Trust spravuje všechny nemocnice v kraji, takže já pracuju pro East Lancashire Hospital Trust, konkrétně Royal Blackburn Hospital :)

Blackburn - my new home.

Naše první setkání nebylo pěkné. Z velké části na tom asi měla podíl moje únava, kdy jsem v noci naspala cca 4 hodiny, navíc jsem nespala doma, ale v Manchesteru u kamarádky. Manchester byla moje zastávka na cestě do Blackburn hlavně proto, že to bylo výhodnější peněžně, jelikož tu hlavní část cesty jsem cestovala v off-peak a tím pádem byla jízdenka za poloviční cestu. A koneckonců, proč pracovní povinnosti nespojit se zábavou a navštívit mou novou kamarádku s velkým K :)

No a ve čtvrtek ráno jsem se vydala na cestu do Blackburn, který je od Manchesteru vzdálený asi 50 min vlakem. Ha! Oni tu taky mají takové ty malé, starobylé motoráčky jako máme my! :)
Hlavním důvodem mojí cesty bylo najít si bydlení, protože moje pracovní smlouva stále není hotová, takže nebylo co podepisovat :) Respektive ne smlouva samotná, ale podmínky pro vystavení smlouvy, což je prostě spousta papírování, o tom ale jindy :/

Na tento dvoudenní výlet jsem si jako frajerka vyjela jen v sáčku, přeci musím vypadat reprezentativně, když už si chci pronajmout byt nebo pokoj! Pche! Jako totální přešlap se to ukázalo hned po ujetí prvních pár mil vlakem. Mlha, déšť, Blackburn - to už nebylo vidět ani na krok. A já s sebou, hrdinka, měla krom sáčka, taky deštník za libru. Co na tom, že je krásně barevný a na sobě má sovy, když se mi kvůli větru obracel naruby a nakonec úplně zlomil. To zas hergot byla investice :D Takže je rozhodnuto, na první prohlídku jedu autobusem. To bych ale nesměla přejet zastávku ne o jednu, ale rovnou o dvě další. S mobilem v ruce kvůli navigaci, dvěma taškama na rameni a se zbytkem deštníku v ruce druhé se vydávám na 15 min cestu k prvnímu bytu. Chudák, divím se, že přežil. Myslím mobil. Ale vlastně se divím i sobě :D Spěchám na místo, do toho mi volá realitní agent kvůli dalšímu bytu, začne pršet ještě hustěji, pokud to vůbec jde. No když dojdu na ulici, do které bych dobrovolně a asi ani za peníze nevkročila ani ve dne, natož v noci, navigace hlásí "Jste v cíli"! Kontroluju GPS jestli se nespletla, ale bohužel. Majitel za 10 min dojede, aby mi ukázal pokoj, který má miniaturní střešní okno, jednu skříň, postel, a divného spolubydlícího. Tak uvidíme no. Před odchodem se ho ptám na cestu do nemocnice, kde mám schůzku s Occupational Health, což je nejspíš obdoba našeho Závodního lékaře. Nakonec se mi nabídne, že mě sveze, a mě je v tu chvíli jedno, že by to mohl být sériový zabiják :D Hlavně suchou nohou :D

Dojedeme do nemocnice a já opravdu doufám, že mi nebudou měřit teplotu po Britském způsobu - tzv. teploměr do zadku. No fakt nekecám :D Na informacích mi oznamují, že moje schůzka je na druhém konci areálu a že jinak, než jít venkem, se tam prostě nedostanu. Fajn. Jdu ven. Deštník nad hlavou. Teda spíš tu trosku. Všichni na mě koukají, ale já si snažím udržet vážnou tvář a suchou hlavu. Bloudím po areálu a jako světlo na konci tunelu se přede mnou objeví dveře s cedulkou Knihovna. To je ta budova! Jupí! Zamčeno. Obcházím budovu ze všech stran, snažím se neřvat nahlas a nerozbrečet se naštváním a zoufalostí, když tu se zvedne ještě větší vítr a navzdory mým snahám, mám mokrý i obličej a vlasy a na emailu zprávu, že se mám dostavit i na IT support, že mě vyfotí na průkazku. Nakonec se do budovy dostanu, sestřička mě podrobí jen důkladnému dotazníku na veškerá onemocnění a očkování, která mám. Píchne mi booster žloutenky B a odebere krev na vyšetření protilátek proti spalničkám, zarděnkám, žloutence C a B a příušnicím. Žádné měření teploty se nekoná a já si oddechuju. Focení taky proběhlo a tak jdu hledat hotel, který mě stál pěkný majlant. Najdu to, ale do hotelu to má daleko. Spíš takový hostel. Ale co, já chci hlavně teplou sprchu a mít kde spát! Ubytuju se a vydávám se na poslední obhlídku dneska. Busem už přejedu zastávku jen o jednu, ha zlepšuju se!, a jdu tam, kam mě GPS naviguje. No zvláštní čtvrť. Bělocha nepotkám, jedna mešita, druhá, jeden arabský obchod za druhým a můj zoufalý výraz. Přijíždí ke mě auto plné pubertálních kluků, hudba hraje neskutečně nahlas, stažená okýnka..."Hey love, are you alright?!" "Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee, vy debilové!", ale místo toho jen sklopím hlavu a kráčím dál. No dům nevypadá tak špatně, i ta čtvrť se trochu změnila. Nakonec to beru. Je to 15 min od nemocnice. Vypadá to čistě, budu bydlet s majitelem, který je hodně sympatický, a s jedním dalším pánem. Po sedmi letech bych opravdu chtěla bydlet sama, ale prostě mi to není souzeno. Musím být praktická. Sedím v restauraci na večeři a chci domů. Chci zoufale domů, v tomhle městě už nechci strávit ani minutu. A tak přestože mám koupené lístky na další den večer, kupuju další na ráno a mířím na hotel. Zalehám už v 7, ale někde v hotelu křičí děcka, rodiče se hádají a ozývají se pravidelné rány, které otřásají hotelem. Později usínám s nadějí, že tohle je všechno jen únavou a počasím a ráno to bude lepší!

Dojdu na snídani. "Hello,how are you?" Dávám se do řeči s mužem ve středních letech a za celou snídani z něj nespustím oči. Cestovatel, umělec, povídá mi, kde všude byl - Hong Kong, Indie, Vancouver, Rumunsko,  Japonsko....V Blackburn se narodil a trvalo mu 20 let než se vypracoval na svou vysněnou pozici a splnil si svůj sen. A já chci, aby se tak stalo po roce! Naivka, vážně. Koukám na toho holohlavého muže v ponožkách a jsem klidná, už. Nějak to tu ten rok přežiju a doufejme, že pak budu zase o krok blíž :)

The best and the scariest day ever!

Přesně tehdy, když už jsem přestávala věřit, že mě v UK vůbec nějaká práce čeká, když jsem si řekla, že si prostě užiju dovolenou doma, a když už jsem se pomalu začala smiřovat s náhradním plánem....tak přesně tehdá to přišlo! Ale pěkně popořádku....

Angličani, lidé neskutečně posedlí pravidly a směrnicemi, které nelze obejít a pokud ano, tak to ani nemá cenu, protože by se pak člověk nedoplatil za pokutu. Po těchto zkušenostech a pár načtených článcích jsem opravdu začala pochybovat o tom, že to teď vyjde. Všude se píše, že všechny smlouvy začínají začátkem srpna, což je nejspíše kvůli trainingu, který poskytují, rozvrhům a celkově asi aby byl pořádek. Aspoň v byrokracii, když už v baráku si na to nepotrpí :D Ono to zní složitě a komplikovaně a nebudu zastírat, že není. Chce to pořádnou dávku odvahy a v neposlední řadě i štěstí. Největší překážkou Junior doktora ze zahraničí je nedostatek praxe s jejich Zdravotním systémem. Tohle bohužel tvoří aspoň 45% veškerého úspěchu. Bez toho prostě nejde vlak. 

Je několik možností, jak takovou praxi získat...

1. Clinical Attachment - 4-6 týdnů trvající stáž v nemocnici, která je vyloženě šitá na míru cizincům, co chtějí pracovat v Británii. Není potřeba smlouvy. V některých nemocnicích si ji musíte zaplatit a není to zrovna málo. A taky ne všechny nemocnice tuhle možnost poskytují. Co je náplní? Prakticky sledujete doktora( shadowing the doctor). Ale jelikož nemáte smlouvu, nesmíte nic dělat, na nic sáhnout, nic si zkusit. A doktor to dělá zadarmo, z jeho vlastní iniciativy, což zaručuje to, že se vám bude opravdu věnovat, protože chce.
2. Health Care Assistant -  To je práce na úrovni našeho Ošetřovatele, nebo možná něco mezi ošetřovatelem a zdravotní sestrou. Může ji dělat každý. Je to práce placená, vybíráte si směny. A jelikož je to práce přechodná asi pro všechny, co ji dělají, je jich neustálý nedostatek, takže se člověk nemusí bát, že ji nesežene. 

Tohle jsou prakticky jediné dvě cesty, jak získat praxi s NHS ( National Health System). Nic moc co? Obejít se to nijak nedá a pokud nemocnice nedělá Clinical Attachments, tak je prostě nedělá a nezajímá je, že už jste si našli doktora, který by se za vás zaručil a ukázal vám co a jak. Tohle je aspoň moje zkušenost.

A nebo pak máte z pekla štěstí, jako jsem měla já....

Týden před tím, než jsem měla odjet do ČR jsem dostala pozvánku na pohovor, který se ale měl uskutečnit v den přesně uprostřed mého pobytu doma. Ajaj. Asi osud, nebo kuráž nebo možná naštvání mi vnuklo myšlenku, že se jich prostě zeptám, zda by ten pohovor nešel udělat jindy nebo přes skype. Za chvíli mi přišel email. Světe div se. No problem! Tak si zaskapujem! Já tomu do poslední chvíle vůbec nevěřila a myslela si, že se mi ve sjednanou dobu nikdo neozve. 

Pondělí ráno. Tak jo, já si teda aspoň převleču vršek od pyžama a učešu vlasy. Přihlásím se na skype, chvíli čekám a on mi opravdu někdo volá. Přijímám hovor a opravdu doufám, že ty pyžamové kalhoty vidět nejdou :D Ale safra, ten bordel za mnou, ten teda vidět jde! To mi nedošlo :D Chvíli jsme si povídaly a bylo mi sděleno, že se mi ozvou během několika hodin. A tak jsem čekala, celé odpoledne chodila na email (mami, proto mám tak vysoký účet za telefon, promiň! ) a nic. Další den ráno...zase nic. Co to? Vždycky mi aspoň napsali, že to teda nevyšlo. No a v úterý odpoledne email s předmětem: URGENT. Ha! "We would like to offer a job." What? Are you fucking kidding me??" Snažili se mi dovolat na anglické číslo, ale já ho měla samozřejmě vyplé. AAAAAAaaaaaa...následovalo skákání po domě, po rodičích, před rodiči, slzičky, úsměvy, spousta zpráv a spousta gratulací...a teď po týdnu, teď po týdnu převládl strach, z kterého se mi až motá hlava. Medicína, po roce a v angličtině? Do čeho jsem se to vlastně namočila?!

PS: Před týdnem jsem se dozvěděla, že Británie potřebuje doktory, ale ty se specializací, že doktorů po škole je tu víc než práce a i rodilým Britům trvá dlouho než práci najdou. Hm! To mi taky někdo mohl říct dřív, než jsem si vzala do hlavy, že se přestěhuju takový kus!

PSS: Postupně mi odsud odjely všechny moje kamarádky a já sháním bydlení, které by mě měsíčně nevysálo ze všech financí a zároveň nevypadalo odpudivě a je to vcelku kumšt! Mimochodem, doktoři, važte si toho, že v ČR se chodí v nemocnic v bílém!! Tady se chodí ve smart obleční a já nemám ve skříni ani kus! Navíc googlím jako blázen, abych měla aspoň trochu představu, co že se vlastně nosí a já nepřišla první den jak nýmand :D