Tak fajn, co už, tu hodinu tam vydržím.
Zděšení číslo jedna: ony tam chtějí být 3 hodiny!! Co tam kruci budu dělat tak dlouho?
Zděšení číslo dvě přišlo ve frontě, když se mě někdo zeptal, jestli čekám na "Splosh". Neměla jsem páru, co to jako má být, já jdu přeci na bazén. Po chvilce mého blbého pohledu se HF rozhodl odpovědět za mě, "yes". A sakra. Tady něco nehraje. Na co to vlastně čekám? Začala jsem zběsile "googlit", vyskakovala na mě hesla jako..."bouncing castle", "floating boats"....NE!Tohle jsme si nedomluvili. To tam jako budu s partou dětí skákat v hradu a jezdit na lodičkách? Cože? Unesou mě ty věci vůbec? :D
Fajn, rozloučila jsem se s plaváním. To přežiju. Neměla jsem tušení, co se ode mě očekává. Nechtěla jsem být přímo s holkama a dělat jim až moc velký dozor. Všude bylo milion lidí a udělat jen jedno tempo bylo nemožné. Tak jsem porůznu postávala v bazéně a rozhlížela se kolem, občas se přemístila do vířivky. Jako profík jsem holky chtěla pozorovat z dálky. Což by bylo fajn, kdybych si vzala čočky a viděla tak na víc než metr :D Po nekonečně dlouhé době jsem zaostřila na hodiny a zjistila, že tam jsem jenom 15 min!! Po 30 min jsem se začala poprvé v životě modlit ať už je konec. Po 45 min mi začala být neskutečná zima. Po hodině přišlo hlášení, kterému jsem absolutně nerozuměla...jen něco o "three pounds". Proč safra hlásí jestli někdo ztratil 3 libry?! Přistoupila ke mě plavčice, že už musím jít, že mám zelený náramek. Ahááá! To nebyly 3 libry, ale "green bands". Joo, to zní fakt stejně :D
Na závěr pár vysoce zábavných vtipů z "Christmas crackers" :D
