Podivnosti UK

Klid, klídek. Pomalu na celé odpoledne dům oněměl, po 14- ti dnech. Balada na duši! I když je to barák obrovský, tak je nás tu prostě šest, z toho 3 děti, které se neustále hlásí o pozornost. Ono taky se není čemu divit, rodiče vidí všehovšudy za den tak 3 hodiny, HM chodí z práce v 5 a HF v 7. Plus děcka mají všemožných koníčků, takže se za některý den vidí klidně i hodinu nebo půl hodiny. Jednoho dne ráno mě na jídelním stole zarazila taková ta bílá tabule, jak se na ní píše fixem, kde byl napsaný rozvrh dne, a já si říkala: „ Co? Proč jako? Snad si nemyslí, že jsem tak blbá a nezapamatuju si pár věci!“ Ale to jsou 3 děti a každý má minimálně 3 aktivity, mladý hraje rugby a fotbal, holky mají balet, sea skaut, hokej, tutora a kdo ví co ještě. Co jsem tak pochytila, tak celkově je tady snaha nacpat toho do dětí co nejvíc, protože jak mě včera informovala malá Sandrine, jako dítě se toho přeci nejvíce naučíš, ne?! To, co oni probírají ve škole, mi přijde mnohem víc high level než co probíráme v tom věku u nás a děcka mají obrovský přehled o historii a celkově dění okolo. Až se opravdu někdy stydím, že já o tom vím velké kulové! Velký podíl na tom samozřejmě má HF, který je neskutečně sečtělý a takový chytrolín, všechno ví, všechno zná J Co je však na školním systému v Británii opravdu otravné je, že pomalu co dva roky mění školu a píšou pořád nějaké zkoušky. Jen co si najdou kamarády v nové škole, šup už jdou jinam. V rámci jedné třídy mají zavedené něco jako levely, kterých je třeba 5, každý je do jednoho zařazen dle toho, jak je „chytrý“, a pak si domácí úkol dělá v tom svém levlu obtížnosti, například. Zvláštní. Taky se tu pořád nosí dívčí a chlapecké školy, ale stejně tak i smíšené. K tomu samozřejmě uniformy. V tom vidím tak trochu paradox, snaží se je dostat na jeden level uniformama a pak je rozdělí do levlů. No nevím.

 Trochu zvláštní je tu přecházení přes cestu na semaforech. My jsme zvyklí, že se díváme na druhou stranu přechodu, kde jsou panáčci. Tady je tam většinou nemají a tak jsem se nejdříve orientovala podle toho, kdy přecházejí ostatní :D Některé, ale ne všechny vydávají jiný zvuk, když je „zelená“. No a po pár dnech jsem zjistila, že ti panáčci se nevytratili, jen se přemístili :D Ale pořád se mi často stává, že koukám na protější stranu a zelenou prostě prošvihnu :D

Konečně se mi podařilo najít tu nějaké spřízněné duše v podobě dalších au pair slečen, už jsem si myslela, že jsem v celém městě jediná! Nope, dokonce je tu jedna Češka, Barča! Krása! Taky Němka, Finka, Španělka a ve vedlejším městě slečna ze Švédska. Včera jsme se vydaly prozkoumat noční život Leamingtonu a jeden z poznatků, které jsem si přinesla, byl, že moje angličtina se závratnou rychlostí zlepšuje s rostoucí hladinou alkoholu v krvi. Což je taky možná tím, že po tom alkoholu je už jedno,co plácám a lidem okolo taky :D Nicméně ve Warwick college mě ohodnotili na upper intermidiate a ve středu začínám! :)

"Zábavný" rozhovor nakonec:

J: Nikki, ehm Lenka! (pozn.: Nikki je předchozí aupair) Sorry! Better, that I don´t call you Lanka like everybody else, right Mum?

HM: Pardon?

J: Lanka.

HM: Ehm?? And?

J: Lenka, Lanka.

S,T: se přidali stále opakovali Lenka,Lanka.

Chudák HM z toho byla tak zmatená, že to nakonec dodělala větou: And what´s your name?

Po 14 ti dnech, yes :D

Pump room gardens

Jephsons garden 

Každá lavička je věnována památce nějakého člověka,obyvatele Leamingtonu.

Žiju! :D

Nenašla jsem C,ale i přesto jsem si střihla Ovčáky :D

Chudáka veverku jsem nalákala na mlsku a ve skutečnosti nic neměla,tyratel! :D