Rugby na POSH úrovni!

"Fejs" Vos z Coventry!

"Uuuuuuuuuuuuu!!" Asi takhle jsem reagovala na sdělení, že jsme dostali 5 lístků na zápas rugby na opravdovém stadionu a Josephine nejde, takže je lístek navíc. Kdyby přede mou nestála HM, tak si snad radostí poskočím. "Takže můžu pozvat kamaráda?" ozval se Thomas. Já si asi fakt poskočím, ale po něm!! Si dělá prdel ne?! Naštěstí byl lístek nabídnut mě. "Pche, to máš za to, že mi furt děláš šmouhy na podlaze kolem!" Div jsem na něj vítězně nevyplázla jazyk :D V neděli jsme se všichni vyfikli, protože to prý bude na posh úrovni. No, to jsou cavyky, co je posh na tom sedět mezi postaršíma pupkatýma pánama v publiku a poslouchat "Tak dělej! Vstávej!Co se tam válíš! Přihrej! Jak to hraješ! Ten je levej jak turecká šavle!" Půlka family jela vlakem a kluci na nás čekali tam, jelikož Thomas měl svůj vlastní zápas ve městě. Z vlaku jsme se měli transportovat shutle busem přímo na stadion a já si v obležení fanoušků v dresech s šálama a praporkama říkala, že jsme to s těma šatama a košilema nezvládli :D Nooo, obrovitánský stadion, kde by každý potřeboval minimálně buzolu, aby našel vchod, natož tak se vyznat vevnitř. Naštěstí všude stáli organizátoři a posílali nás od jednoho k druhému, až jsme se konečně jezdícíma schodama, ano!!, dostali do druhého patra. S každým patrem přibývalo lidí v obleku, sloužících s tácy. Až jsme došli do naší vlastní lóže s naprosto skvělým výhledem a vínem, které jsem jim vypila celé, přece to tam nenechám :D Tak tak :D Celkově mi přišlo, že na stadionu moc lidí není, až do té doby než zahlásili, že dneska přišlo 7 tisíc :D No na moji omluvu, ten stadion byl fakt "huge"! :D

Perfektní výhled :D

Občas rugby vypadá že po sobě prostě jen skáčou a válí se na zemi :D

Sice to Wasps projeli a i když to byl jen přátelák, těch zranění! Nikdo mi nevymluví, že je ta hra nebezpečná. V jednu chvíli na zemi leželi 4 chlapi, jednoho chtěli odnést na nosítkách, nakonec odešel s kyslíkem (no nechápu :D ), další jen se zavázanou rukou. Uvažuju o změně specializace na sportovního doktora rugbystů :D Taky proto, že po zápase jsme měli možnost se s hráči potkat "fejs tu fejs" a na většinu z nich byl fakt hezký pohled :D

Co se týče obyčejného au pair života, přestala jsem si hrát na "hodnou tetu" a snažím se holky trochu rovnat, takže hlásím pár vítězství na frontě "jdi si udělat úkoly", "ne na TV se celý den dívat opravdu nebudeš". S Thomasem se snažit nebudu, nesrovnají ho ani rodiče. Puberta s ním tříská opravdu neskutečně, každý den hádky s rodiči. Ještě že naše politika ignorace stále funguje.

Ale i malá občas pokouší moje nervy:
"Sandrin, prostři stůl."
"A proč to nemůžeš udělat ty jako?"
"Protože vařím a chci, abys to udělala ty!"
"Já ale uklízím šuplík!"
"Don´t mess with me, lady!"
"No, don´t mess with me, lady!"
"Tak to douklízej a pak prostři."
"Co asi dělám, jako?"
Odcházím se slovy: "Jdu si nahoru pro věci a až se vrátím chci, aby to bylo udělané!!" A bylo :D

Scénka každé druhé ráno, že ji bolí hlava, ale s tímhle už to fakt přehnala :D 10 min před odchodem..
"Ty nejsi oblečená?"
"Mě bolí ruce!"
"Oh well, you have to suck it up! Rosteš, občas tě něco bude bolet. Get up! Za 10 min ať jsi oblečená!" A byla :D

Naštěstí, na mě si, holčička, jen tak nepřijde! :D