Prvních pár měsíců po přestěhování se člověk cítí populární, všichni mu píšou a vyzvídají, jaké to tam je a jak se má, a vy si říkáte, že jste ani zdaleka neměli tušení, jak moc některým lidem budete chybět a kolik lidí vlastně "zajímáte". To však s postupem času odpadne. Bohužel i u některých, u kterých byste to vůbec nečekali. A vy si jednoho dne uvědomíte, že to, že si na vás neudělají čas, není jen jejich vytížeností v práci, ale tím, že už šli dál. O to víc si naopak ceníte těch, kteří s vámi v kontaktu zůstali a pokaždé, když se na týden vrátíte domů, jsou rádi, že se s vámi můžou sejít. Vy se naopak naučíte plánovat čas doma do poslední minuty, abyste ty všechny návštěvy stihli a nakonec z nich pak stejně odcházíte s pocitem, že se za tu chvíli nestihlo nic!
Výčitky
Každé loučení je těžké. Ze začátku si pořád v hlavě promítáte, jestli je dobře, že zůstáváte v zahraničí, že nejste se svými blízkými, že prošvihnete spoustu momentů. Na druhou stranu, pokud nejste na druhém konci světa, tak sednout na letadlo v dnešní době je to nejjednodušší. Já to mám i tak, že kdykoliv jsem doma, tak neváhám cestovat přes půlku republiky, abych viděla svoje blízké. A i když pak půlku doby strávím ve vlaku, autě nebo autobuse, nelituju toho! Ono když se to pak ve výsledku sečte, přijdete na to, že vidíte rodiče častěji, než když bydlíte ve stejném městě.
Bohužel, jsou tu i momenty takové, které mi lámou srdce, když se nad nima zamyslím, například že synovec nebo holčička od mých dobrých kamarádů rostou až moc rychle a já u toho být nemůžu.
Výzvy a sebevědomí
Člověk se z ničeho nic ocitne v cizí zemi, kde se musí hrát dle cizích pravidel a vy nevíte jaká ta pravidla jsou. A jste na to sami. Kamarádi jsou daleko, maminka taky a není kdo by vás utěšil. A tak nezbývá nic jiného než bojovat. A i když to občas stojí spoustu sil, po vyhraném zápase přijde obrovský pocit zadostiučinění :)Vy jste to zvládli! Úplně sami! A hned máte sebe sami rádi o to více, protože, i když jste si sáhli na dno, dokázali jste se odrazit :) A každá nová další výzva je větší a větší a vy máte pocit, že dokážete nemožné :)
Nikde není tráva zelená
"Och jak já ti závidím! Ty se tam musíš mít tak krásně!" slýcháte z každé strany. Ale bohužel, nikde není tráva zelenější. Problémy si člověka najdou všude, i když třeba jiného charakteru. Ale to neznamená, že bych tu byla nešťastná, ba naopak, to znamená jen jedno...a to, že štěstí není o tom, kde žijete nebo kolik vyděláváte, štěstí je stav mysli. Nejde o to, kolik problémů člověk má, ale jak se jim postaví a s jakou vervou proti nim bojuje.
Rodná země v jiném světle
Rázem se z vás stane patriot a vy ani nevíte jak. Začínáte se zaměřovat na ty dobré vlastnosti, které lidi u vás v rodné zemi mají a jste neskonale pyšní na to, když najdete v zahraničí na poličce v knihkupectví Českého autora nebo Českého zpěváka. A světe div se, občas mám obrovskou potřebu mluvit Česky, něco jako neskonalá chuť na sladké, která vás přepadne, když to nejméně čekáte, a jste ochotní jít kvůli tomu do non stop Tesca :D
Žádné komentáře:
Okomentovat